Kniha Trnitá kletba pro mě byla velmi milým překvapením. Příběh jsem si opravdu užila od začátku až do konce a přestože bylo pár míst, kde se toho až tak moc nedělo a bylo to trochu více o popisech, tak jako celek byla kniha opravdu zajímavá.
Navíc ten svět který autorka vytvořila je naprosto skvělý. Nejen že obyvatelé Plantae umí za pomoci své síly vypěstovat rostliny s kterými jsou příznění, ale jsou rozděleni podle určitých předpokladů a typu rostlin do určitých skupin. Jejich moc má i nějaká pravidla což se mi opravdu hodně líbí, protože často se v příbězích setkáváme s tím, že hlavní hrdina či postavy v knize mají nějakou moc, ale bez jakýkoliv omezení či pravidel. Takže za to rozhodně plusové body.
U tohohle to ale nekončí, pro dokreslení atmosféry jsou do příběhu zasazeny i legendy, pohádky, historie nebo i hry související s tímto světem. Autorka si dala opravdu hodně záležet a vše propracovala do sebemenšího detailu a postupně vše dávkuje v příběhu tak jak na vše přichází hlavní hrdinka. Takže za mě skvělé a chci se o tomhle světě dozvědět mnohem víc.
Když už jsme u hlavní hrdinky tak u ní rozhodně oceňuji, že to není supersilná a dokonalá osoba, kterou najdeme v každé druhé knize. Baví mě na ní to jak vlastně spoustu věcí pokazí, ale i to že si sama dokáže přiznat svou chybu. Její chemie s dalšími postavami (hlavně s jistým guvernérem) je opravdu velmi povedená a i její vývoj a uvědomění v průběhu příběhu bylo velmi dobře zpracované.
Romantická linka je v knize opravdu hodně slow burn a působí spíš tak jako od nenávisti k přátelství než k lásce, ale kdo ví jak se to vyvine dál. Celkově je tato linka, ale spíš v pozadí a nehraje v příběhu úplně prim. Autorka do pozadí příběhu skryla spoustu dalších témat, které si přečtete mezi řádky a myslím že se povedlo je zapracovat velmi dobře, protože nepůsobí jako kdyby do knihy byli natlačeny násilím, ale přirozeně plynou s příběhem. Jsem opravdu zvědavá co přinese další díl, protože ten jednoznačně chci přečíst. schovat popis