Tady se někomu škola psychologie, opravdu hodila. Joe opět ukázal, že síla jeho příběhů, tkví především v propracovaných postavách. Jejich charaktery, jsou zapamatovatelné, chování uvěřitelné. Bráno s rezervou, v jakém světě žijí. Člověk si chtě nechtě, oblíbí v příběhu "zápornou" postavu, jelikož samotní "hlavní hrdinové" nejsou, žádní Dušínové. Vlastně paradoxně, jsem si nejmíň oblíbil Monzu. Tam to prostě nějak nebyla citovka. Kdo nezklamal a kvůli komu, jsem se na čtení těšil, byl Nicomo Coska. Hrdina, který v součtu jeho (zlo)činů, vychází vlastně jako největší záporák, přesto zůstává stále sympaťákem. Vždyť co může být horšího, než změna stran, podle toho, jak se mu to hodí a bodání do zad, v nečekaných chvílích? Asi když to člověk neumí tak vtipně okecat, jako Coska. Když pak vede s kýmkoliv dialogy, nebo ještě lépe monology s Dobrákem, je to vždy zábava. /Cosca poplácal Dobráka po zádech. „Poctiví lidé jsou tak vzácní, že se často zaměňují za zločince, za rebely a za šílence. Jaké byly vlastně tvé zločiny, kromě toho, žes byl jiný?“ „Nejdřív loupež, za to jsem si odpykal sedm let. Když mě chytli podruhé, napočítali mi osmdesát čtyři bodů obžaloby, se čtrnácti vraždami.“ Cosca nakrabatil obočí. „Ale byl jsi opravdu vinen?“/ Pak tu máme samozřejmě Třesavce. Výborná postava, která mi přišla, jako ta hlavní a se kterou by se čtenář dokázal i ztotožnit, kdyby byl poctivým řezníkem, kterému rupne v bedně, když si s ním vytírají prdel. Morveer, kterého mi líto nebylo, ale bavili mě, jeho myšlenkové pochody a nepatrné chybky. Jitřenka, která bavila především tím, že stále něco jedla, v jakékoliv situaci a tím, jak doplňovala věty Morveera. A nakonec Šenkt, který byl takový Flash (nebo spíš Quicksilver) ve světě Styrie (popis zpomalených soubojů, byl vážně dobrý). Asi jediná postava, kde Abercrombie popustil uzdu možné reality a užíval si oné nadpozemské schopnosti. Co se týká děje, tak honba za pomstou, už tu byla nesčetněkrát, přesto to byla jízda, kterou jsem si užil. schovat popis