PiHKAL: A CHemical Love Story

Pro chemiky a farmaceuty, kteří se zabývají studiem psychoaktivních látek, by knihy jako PiHKAL (Phenethylamines i Have Known and Loved) a TiHKAL (Tryptamines i Have Known and Loved) Alexandra "Sashi" Shulgina a jeho manželky Ann, měly být jednoznačně považovány za skutečnou doktrínu a zároveň unikátní zdroj informací, jejichž vědecká i historická hodnota je jen stěží vyčíslitelná.
Osobně tato díla považuji za naprosté klenoty tištěných publikací na poli psychofarmakologie a jsem přesvědčen, že by neměly v knihovnách žádného profesně-odborného chemika, psychofarmakologa či jen zapáleného amatérského psychonauta chybět, a to už jen díky jejich nezměrné sběratelské hodnotě. Snad společně s publikací švýcarského objevitele LSD Alberta Hofmanna a jeho kultovního knižního počinu "LSD - Mein Sorgerkind“, (jež je dostupný i v českém překladu „LSD - mé nezvedené dítě“), lze jen těžko hledat odborně-vědecké publikace daného charakteru.
Rád bych především uvedl, že autor Sasha Shulgin patřil mezi mimořádně nadané chemiky a je dodnes oprávněně považován za duchovního otce psychedelických drog. Vytvořil přes 200 různých nových látek a většinu z nich společně se svou manželkou Ann na sobě sami vyzkoušeli. O svých experimentech s těmito látkami a jejich účincích si vedli velmi podrobné a sofistikované záznamy, jež pak shromáždili a souhrnně vydali ve svých dvou zmíněných publikacích.
Shulginův nejcitovanější článek přišel už na počátku kariéry, kdy provedl resyntézu experimentální látky MDMA, kterou pak sám užil. MDMA byla objevena německou farmaceutickou firmou Merck v roce 1912, pod plným názvem methylendioxymethamphetamin, (plně substituční název pak zní „N-methyl-3,4-methylendioxyphenylisopropylamin“), jež byla později rozšířena pod pouličním názvem "extáze" (v knize na str. 733), kdy si Shulgin chtěl jejím užitím ověřit, jestli tato látka s poměrně jednoduchou strukturou a nízkou molekulovou hmotností dokáže nejen umožnit terapeuticky významnou úroveň otevřenosti, ale také zda jejími molekulárními modifikacemi dokáže zlepšit, změnit či přesměrovat tento druh psychedelické introspekce, což se stalo hlavním předmětem jeho výzkumu. Jak sám uvedl, studie této látky započala v roce 1976 a brzy v ní rozpoznal neuvěřitelný léčebný potenciál, který se po 60 letech nesmyslné a kontraproduktivní protidrogové války nyní znovu přehodnocuje při léčbě posttraumatické stresové poruchy (PTSD) především u válečných veteránů, což se v souvislosti se současně vedenou agresivní genocidní invazí ruským fašistickým diktátorem a válečným zločincem Vladimírem Putinem proti Ukrajině znovu stává velmi aktuální potřebou. Pochopitelně za zcela nezbytnou součást terapie považuji dohled odborně vyškoleného psychoterapeuta. Alexandrova choť Ann ještě před svou smrtí (r. 2022) uvedla, že "když se MDMA užije kvůli nadhledu a porozumění, člověk získá schopnost spatřit, kde přesně se v životě nachází, jaké má problémy a jakých životních chyb se dopustil. Navíc toto uvědomění se dostaví bez nenávisti nebo vzteku k sobě samému a způsobem, kterému zatím ještě plně nerozumíme, umožňuje pocítit skutečné sebepřijetí a lásku k sobě samému. Proto je MDMA tak významná a cenná pro léčbu PTSD."
MDMA se pokládá za jeden z nejúčinnějších empatogenů, tedy látek umožňující neuvěřitelně blízké vzájemné porozumění a vcítění se do pocitů s druhými osobami, a to i včetně introvertních jedinců a s prakticky neznámými lidmi.
Ačkoliv Alexander Shulgin nebyl objevitelem MDMA, jak se občas mylně uvádí, je zapotřebí zmínit, že mezi jeho vlastní objevy patří syntézy nových psychoaktivních látek jakými jsou např. 2C-B (4-bromo-2,5-dimethoxyphenylethylamin, uvedenou na str. 503), se „street names“ jakými jsou "Nexus" či "Bromo" nebo 2C-E (4-ethyl-2,5-dimethoxyphenylethylamin, na str. 515), které dodnes patří k významným psychedelickým látkám, které se svým účinkem na serotogenní systém podobají účinkům substancí, jakým je MDMA.
V navazujícím díle TiHKAL popisuje Shulgin tryptaminové deriváty s indolovou heterocyklickou strukturou, zpravidla však s podstatně mohutnějšími psychedelickými účinky než jsou fenethylaminy, a to zejména dimethyltryptamin (DMT), dále pak psilocin a jeho fosfátový ester psilocybin, oběma obsaženými v psychedelických houbách, a v současnosti experimentálně testovanými při léčbě některých farmako-resistentních forem depresí, či rovněž známý acetyl-ester dimethyltryptaminu 4-AcO-DMT. A dále pak pochopitelně své zkušenosti s nejsilněji působícím známým psychedelikem Lysergidem (LSD-25) Alberta Hofmanna na str. 490.
Obě knihy jsou velmi obsáhlé, zmiňují odborné postupy a podmínky syntéz jednotlivých látek, jejich analýzu a účinky, a dle úrovně znalosti angličtiny mohou být zdrojem prakticky celoživotního studia.
V souvislostí se svou recenzí bych na závěr zmínil a doporučil ještě anglického spisovatele, jímž byl Aldous Huxley, známý mj. svým dystopickým románem "Konec civilizace" (orig. "Brave new world") a jeho stručnou esej "Doors of Perception" ("Brány vnímání"), kde uvádí, že psychedelika mohou posloužit nejen jako klíč k odemčení dveří, které posouvají hranice našeho vědomí a které zkoumáním svého ega umožňují získat náhled a nové zkušenosti pochopením sebe sama, ale především - jak věděli např. buddhisté již po celá tisíciletí - abychom si uvědomili, že přes veškeré své chyby, kterých jsme se během našeho života dopustili, představuje naše úmrtí sice nezvratný rozklad ega, avšak zároveň symbolizuje vždy jen pouhou transformaci, jež se navěky stává nekonečnou součástí Univerzální reality. schovat popis