Ti z vás, kteří mají už všechny čtyři díly Eragona za sebou, jistě pochopí, jak je tato recenze míněna. Nad příběhem jsem strávila hodiny a dny, mnohdy četla do rána, protože přestat bylo něco nemyslitelného. Po Harry Potterovi byl právě Odkaz dračích jezdců tím popostrčením, které mě tak strašně připoutalo k fantasy knihám. S každým dílem jsem dlouho očekávala pokračování a čekání si zkracovala znovučtením. A když jsem se dozvěděla, že po dlouhých asi osmi letech Paolini konečně zase něco vydá, skákala jsem radostí.

Tedy radostí, ale i trošku obavou. Autor stvořil opravdu skvělý svět, plný příběhů, postav, napětí a především draků a všemožných tajemství. Vážila jsem si jeho knih o to víc, že jsem věděla, že je začal psát od svých patnácti let, což je obdivuhodné. Bavilo mě to neskutečně a tak jsem doufala, že se s novým příběhem konečně dozvím, jak dopadl Eragon a další postavy, které se Safirou znal.
Bohužel musím konstatovat, že po tak dlouhém čekání je to pro mě spíše zklamání. Přestože jsem mnoho nečekala a raději jsem se držela více při zemi, nakonec jsem padla ještě níže. Trochu nechápu ten podtitulek, že jde o příběhy z Alagaësie, o Eragona, protože ten se tam mihl možná tak na třiceti stránkách. Sice jsem se dozvěděla, že žije tam kde na konci čtvrtého dílu autor řekl, dočetla jsem se o tom, že je to už rok od poslední kapitoly, ale to je tak všechno. Nic, co bychom nevěděli, nic zásadního. Nic, co by konečně zodpovědělo to nekonečné množství otázek po dočtení Inheritance. Většinu knihy totiž zabírají tři příběhy.

První z nich mě bavil asi nejvíc, protože se týkal jedné postavy, která určitě všechny fanoušky zajímá a hlavně její osud. I když samozřejmě dostaneme jen malou ochutnávku, aspoň víme, že je na živu. Druhý příběh, jak anotace prozrazuje, se týká čarodějky Angely. Ten byl docela zmatený a asi polovinu toho jsem nepochopila. Ale co bych od tak záhadné a prapodivné postavy taky mohla očekávat :-). A třetí příběh, nejdelší a zabírající skoro polovinu knihy, byl od Urgalů. A ten mě bavil ze všech nejméně, protože byl strašně dlouhý. Samozřejmě více prozradit nemůžu, protože na tak malou knihu, bych mohla říct až moc.

Ano, kniha má pouhých 224 stran a z toho na konci pár stránek zabírá slovníček, který najdete i v Odkazu dračích jezdců. Na to, jak dlouho fanoušci museli čekat, dostali sotva špičku ledovce. Jelikož se autor nevěnuje psaní žádných jiných knih, očekávala bych něco fenomenálního a stránkami početnějšího. Copak neměl víc věcí na srdci? Nemohl toho napsat o Eragonovi více? A to raději ani nechci myslet, jak dlouho mu bude trvat sepsat další malý příběh.

Někdy je asi lepší uzavřené věci nechat spát a věnovat se něčemu jinému. Mezitím budu sledovat, jak se bude vyvíjet názor dalších čtenářů, zda autor bude schopen sepsat nový příběh co nejdříve, nebo jestli na dalších slabých dvě stran budeme čekat skoro další dekádu. Už před lety jsem si říkala, jestli hodlá celý život čerpat slávu jen z těch čtyř knih. Nu, uvidíme, čím nás překvapí příště. Vzhledem k ceně knihy jsem ráda, že ji mám k dispozici jako e-knihu (která se dá i koupit mnohem levněji), protože jednak kniha je opravdu slabá a zbytečná, to raději neměl dělat sérii, ale měl všechny příběhy sepsat do jedné velké bichle a jednak jsem zvědavá, zda další díly vůbec vyjdou... S těžkým srdcem tentokrát jen dvě hvězdičky. schovat popis