EKONOMII DOBRA A ZLA publikovalo v roce 2011 prestižní nakladatelství Oxford University Press. Od té doby kniha oslovuje nejen české, ale i zahraniční čtenáře.
Byla přeložena do 21 jazyků (včetně japonštiny a perštiny) a sklidila úspěch u odborné zahraniční kritiky (Financial Times, New York...
číst celé
EKONOMII DOBRA A ZLA publikovalo v roce 2011 prestižní nakladatelství Oxford University Press. Od té doby kniha oslovuje nejen české, ale i zahraniční čtenáře.
Byla přeložena do 21 jazyků (včetně japonštiny a perštiny) a sklidila úspěch u odborné zahraniční kritiky (Financial Times, New York Times, Die Zeit, Frankfurter Allgemeine Zeitung) i na akademické scéně. V Německu a ve Švýcarsku se ihned po vydání stala bestsellerem. Dočkala se také řady ocenění a několika divadelních zpracování (Londýn, Helsinky, Lucemburk, Bukurešť, Bratislava).
EKONOMIE DOBRA A ZLA ukazuje, jak barvitě uměli o majetku, vlastním užitku a společenském blahu přemýšlet naši předkové. Autor bere čtenáře na dobrodružnou pouť ke kořenům naší civilizace a na příkladech starých Sumerů, Hebrejů, antických myslitelů či filozofa Descartesa ilustruje, jak inspirativní je sledovat proměny lidského tázání z hlediska ekonomie, pokud je zasazena do širšího kontextu.
V autorově podání je ekonomie krásný humanitní obor, jehož kořeny a souvislosti jdou mnohem hlouběji, než si dnes člověk dokáže představit. Kniha je ale něčím víc než sondou do dějin ekonomického myšlení. Ukazuje, kolik čerstvých a překvapivě relevantních myšlenek
můžeme v dědictví starých civilizací najít. A hlavně, jak přesvědčivě s nimi lze jít proti proudu a kacířsky nabourávat stereotypy, s nimiž dodnes pracujeme – jako lidé každodenního života i jako vědci nebo ekonomové. Sedláček dává ekonomii nový rozměr, dosah a rozlet a propojuje ji s filozofií, uměním, náboženstvím i současnou filmovou tvorbou – vytrhuje ji ze zajetí pouze technické analýzy. V první části této knihy hledá ekonomii v mýtech a v druhé mýty v ekonomii. Obojí je díky autorově rozhledu, erudici a čtivému zpracování unikátní příležitostí, jak poznat naši dobu, sama sebe i svůj vztah k věcem hmotným i duchovním.
schovat popis
Recenze
Ekonomie jako společenská věda, nikoliv matematická disciplína
Jako ústřední motiv vnímám autorův apel, aby byl v kontextu ekonomického myšlení znovu kladen větší důraz na jeho společenskovědní rozměr. Tak tomu bylo v minulosti – viz učení rakouské ekonomické školy. Za velmi zdařilý považuji exkurz do dějin ekonomického myšlení, který autor podává skutečně netradičně. Kořeny ekonomie nazírá z pohledu starověkých mýtů, biblických podobenství a učení dávných myslitelů. Sedláček podává z mého pohledu celkem přesvědčivé poselství, že přehnaný důraz na matematiku v rámci ekonomického uvažování má své limity. Ekonomie fungující převážně na matematických modelech proto velmi často nedokáže dostatečným způsobem popsat lidské jednání, o což přitom paradoxně usiluje. Matematické modely často redukují lidské jednání pouze na maximalizaci užitku jednotlivce a zanedbávají další hybatele lidského chování.
Lidské jednání je v důsledku matematizace ekonomie redukováno na výsledek chladného kalkulu tržních aktérů (homo economicus) a naše lidská stránka často zcela ignorována. Zásadním pojmem je zde maximalizace užitku. Navzdory všeobecnému přesvědčení a k mému překvapení, upozadění lidskosti v ekonomickém uvažování nebylo cílem ani představou Adama Smithe, otce moderní ekonomie. Jistá empatie a nezištnost naopak v jeho dílech zastávala podstatné místo společně s onou sobeckostí (sebeláskou). Rozumím tomu tak, že šlo o jakousi dichotomii. Dvě strany stejné mince. Jin a jang. Závěr je tedy takový, že lidské jednání je třeba nahlížet tak nějak schizofrenně, jako kombinaci sobeckého jednání a jednání empatického. Ve světle této dichotomie nelze vysvětlit veškeré lidské jednání pouze na pozadí sobecké maximalizace vlastního užitku.
Zase to s tou maximalizací nepřehánějme
Sedláček v mých očích v knize nabízí geniální a komický rozbor modelu maximalizace užitku. Ukazuje, že sama definice vede k tautologii a konkrétně k závěru, že maximalizace užitku popisuje, že “člověk dělá to, co dělat chce”. Takový model postrádá falzifikovatelnost a společně s tím i svůj smysl. Pokud naopak užitek definujeme úzce, abychom se vyhnuli tautologii, pak nicméně nevysvětluje veškerou lidskou činnost. Podle Gödelových vět o neúplnosti, může systém být buď logicky koherentní, pak ale nepopisuje veškeré skutečnosti, nebo vše popisující, přičemž pak ale nebude logicky bezvadný. Zdá se, že autor tyto závěry aplikuje i na ekonomickou disciplínu.
V knize také vidím trochu apel podobný tomu vyzývající k revizi kapitalismu, který se v posledních letech začal objevovat stále častěji. Aby byl větší důraz kladen na hodnoty, a ne tolik na formu a proces.
Recenzi zakončím hezkou myšlenkou autora knihy, že ekonomie pracuje s cenami, ale na své limity naráží v momentě, kdy má pracovat i s hodnotami nevyčíslitelnými v cenách.