Závěrečný díl trilogie Selekce jsem si zamilovala ze všech nejvíc. Největší zásluhu na tom má America, která si v průběhu předchozí knihy prošla velkým vývojem a konečně se z ní stala silná ženská hrdinka, která si dokáže přiznat, co vlastně chce. Zároveň ale pořád zůstala hodně svá – temperamentní, trošku zbrklá, ale hlavně laskavá. Autorka její povahu a charakter dovedla k dokonalosti a mě jen mrzelo, že nebyla America takhle skvělá už od začátku.

V knížce se hodně vyvíjí také vztah Americy a Maxona. Jejich společné scény byly zkrátka kouzelné. Vůbec bych se nezlobila, kdyby se autorka vykašlala na všechno to politikaření a útoky rebelů a soustředila se pouze na romantiku, protože tu očividně psát umí.

Co mě naopak trošku zklamalo byl konec, který byl podle mého názoru zbytečně dramatický. Obrovský „zvrat“ pár stran před koncem tam vůbec být nemusel, kvůli němu byl příběh tak zamotaný, až mi připadalo, že autorka prostě najednou nevěděla, jak z toho ven, tak tam prostě hodila rebely, aby se to nějak vyřešilo. Bylo to celé hrozně uspěchané, spousta věcí postrádala logiku a nejvíc mě naštvalo úmrtí některých postav, u kterých bylo jasně vidět, že umřely jen proto, že autorka na poslední chvíli nevěděla, co s nimi. Tím si v podstatě odstranila všechny překážky, které v průběhu celé trilogie tak usilovně vytvářela, přestože nám stejně bylo od začátku všem jasné, jak tenhle příběh skončí. I tak jsem ale měla slzy v očích, když jsem knížku dočítala, protože i přes všechny nedostatky to byl jeden z nejkrásnějších příběhů, jaké jsem v životě četla. schovat popis