Merleova vize blízké budoucnosti je stejnou měrou otřesná jako zábavná: Vláda žen, to je dávné téma, jež přetrvává od literatury antické až po současnost, sahá od mytologie až po žánr vědeckofantastický. Merle jej však poprvé situoval do zcela nové a nezvyklé polohy a do zcela konkrétní reality...
číst celé
Merleova vize blízké budoucnosti je stejnou měrou otřesná jako zábavná: Vláda žen, to je dávné téma, jež přetrvává od literatury antické až po současnost, sahá od mytologie až po žánr vědeckofantastický. Merle jej však poprvé situoval do zcela nové a nezvyklé polohy a do zcela konkrétní reality geografické a historické. Hrdina románu Martinelli vládu žen zažívá na vlastní kůži, stěží vyvázne životem, autor však nechtěl napsat a nenapsal antifeministické dílo. Ženy pouze zastupují nebezpečí, jež lidskou společnost ohrožuje odedávna. V USA se objeví zvláštní encefalitida, která postihuje jen muže a dává jim, pokud přežijí, na vybranou – buď kastraci, nebo perzekuci všeho druhu. Martinelli je lékař a pracuje na očkovacím séru, žije s dalšími odborníky ve výzkumném ústavu, který připomíná koncentrační tábor, je jedním s mála ,,mužů pod ochranou‘‘ ve státě, kde se zmocnily vlády ženy a vyprodukovaly protimužský rasismus. Po řadě událostí, jež autor umí vykreslit s patřičnou jadrností, ve společnosti stále ještě ovládané ženami, ne však už protimužským rasismem, začne nový život v oficiální polygamii naruby, ve které však už autor tuší možnost rekonstituce vztahů založených na lásce, citu starém jako lidstvo samo. Román přináší řadu netušených situací, jeho čtivost se zakládá na přesném psychologickém, sociologickém a politickém odhadu lidstva a člověka.
schovat popis
Recenze
Příběh byl napsán dobře, lehce se to četlo, ale z nějakého důvodu mi to připadalo takové nerealistické. Možná paradoxně právě zasazením děje do našeho světa. I ten závěr mi přišel přitažený za vlasy – vždyť ty zákony zbavily muže prakticky většiny práv a rovnosti. Je pravda, že emancipace by se mohla ještě trochu posunout, ale tohle rozhodně nebylo řešení, spíš krok zpátky.
Taky nevím, zda ty pomlčky na uvádění přímé řeči byl nápad editora nebo přímo autora, ale proboha, je tak těžké psát uvozovky? Prakticky kdykoli, když se prolínala přímá řeč s vyprávěním, byl to takový zmatek, že jsem si některé pasáže musela číst několikrát. Nehledě na to, že opravdu hodněkrát tam ta pomlčka úplně chyběla, i když to přímá řeč byla. Ke konci už mě to fakt docela rozčilovalo :D
Každopádně, pokud by se nějaká taková encefalitida 16 skutečně objevila, pak doufám, že by se našlo dost žen, které by se za práva mužů postavily, tak jako se i dnes najde hodně mužů stojících za právy žen.
Update: Až teď jsem se dozvěděla, že šlo o satiru.. Tak teda fajn, no :D