První věcí, které mě původně zlákaly byly samozřejmě ty parádní obálky. Krásné, detailní a tak záhadné. Neváhala jsem dlouho a začala se po nich shánět. Do nedávna jsem myslela, že jde o nedokončenou sérii a až po tom, co jsem byla ujištěna, že tomu tak není, jsem si řekla, že je nejvyšší čas ji oprášit a začíst se do nového příběhu.
V tomto případě jde spíše o sci-fi příběh. Lidstvo se někdy v budoucnu začalo tak vyvíjet a plýtvat zdroji, že bylo pravděpodobné, že ohrozí planetu, dané zdroje, ale především i sebe (alespoň tak to celé vyznívá). A tak vzniklo utajené vězení zvané Inkarceron, kde pozavírali zloděje, vrahy a další nežádoucí část společnosti. A ta druhá polovina, která zůstala, se vrátila o pár století zpět. Omezili technologie na minimum, využívali jen pár drobností, které uvedli jako legální a zbytek podlehl zkáze. Zdejší společnost začala žít jako za dob králů, kteří jim vládnou, nosí i dobové oblečení a chovají se podle tehdejšího protokolu.
Musím říct, že hlavně ze začátku to celé působilo dost zmateně. Námět rozhodně zajímavý, ale zvláštně zpracovaný. Velice často jsem měla pocit, že tu chybí nějaká pořádná logika, kterou autorka místy ztrácela. Mimo to, to celé působí hodně fantazijně, autorka má opravdu velikou představivost, která by rozhodně nebyla na škodu, ale musím se přiznat, že jsem občas měla pocit, že si při psaní knihy sem tam něco šlehla. Některé pasáže jsou trochu mimo a navíc jsem mezi pár odstavci ztrácela návaznost...
Postavy vystavěla dost uspořádaně, nebo jak to nazvat. Tedy jednu polovinu udělala naprosto padouškou, nesnesitelnou a otravnou a tu druhou samozřejmě jako dobráky, co se snaží všechno napravit. Navíc je to celé vyprávěné ze dvou pohledů, Claudie z normálního světa a Finna z vězení. Navzájem se doplňují a vytváří tak přehledný obrázek toho, jak se kde žije. Po tematické stránce to autorka mohla asi více rozvíjet, ale kdyby se zabývala každým detailem, kniha by byla snad dvojnásobná. Takže plusové body za zbytečné neprotahování příběhu. Takhle z toho byla příjemná odpočinková oddechovka, která čtenáři zbytečně nezavaří mozkové závity...
Inkarceron mi připomínal tajemné prostředí Arestonu, kde jsou lidé uvězněni bez možnosti útěku. A svět na opačné straně zase působil jako nějaká pohádka se zlou královnou. Na jednu stranu mě to opravdu bavilo, protože autorka má svůj styl psaní, který neodradí, ale spíše zaujme, od knihy se nedá až tak odtrhnout. Ale na druhou stranu je to plné zmatků a podivností. Tak trochu jako Alenka v říši divů, kde je spousta věcí postavená na hlavu. No, zanechalo to ve mně dost podivné dojmy. Ale převládá určitě spokojenost. A jsem upřímně zvědavá, co přinese druhý díl, který podle čtenářů má mnohem lepší ortel :-)
Recenze
Postavy jsem si oblíbila, Claudie je na první pohled uhlazená, v srdci však rebelka, která se nebojí jít nakonec ani proti svému vlastnímu otci. Finn nepatří mezi typické šamponky, i když se trochu bojím, co se z něj v dalším díle vyvine. Doopravdy jsem si oblíbila intrikáře Keira. Jeho poznámky jsou doopravdy skvělé, stejně jako mrška Attia. Jen tak dál, slečno Fisherová.
Sečteno a podtrženo, Inkarceron mne doopravdy mile překvapil. Ze začátku jsem se nemohla moc rozečíst, ale jakmile jsem se dostala do spleti Vězení, nebylo úniku. Sice jsem místy přestávala rozumět, co se vlastně děje a jak Vězení funguje, ale ty futuristický příšerky a lidi s kovovejma implantátama jsou fakt k sežrání. Už se těším na druhý díl, Sapphiqua. A novinka, očekávejme film!
V tomto případě jde spíše o sci-fi příběh. Lidstvo se někdy v budoucnu začalo tak vyvíjet a plýtvat zdroji, že bylo pravděpodobné, že ohrozí planetu, dané zdroje, ale především i sebe (alespoň tak to celé vyznívá). A tak vzniklo utajené vězení zvané Inkarceron, kde pozavírali zloděje, vrahy a další nežádoucí část společnosti. A ta druhá polovina, která zůstala, se vrátila o pár století zpět. Omezili technologie na minimum, využívali jen pár drobností, které uvedli jako legální a zbytek podlehl zkáze. Zdejší společnost začala žít jako za dob králů, kteří jim vládnou, nosí i dobové oblečení a chovají se podle tehdejšího protokolu.
Musím říct, že hlavně ze začátku to celé působilo dost zmateně. Námět rozhodně zajímavý, ale zvláštně zpracovaný. Velice často jsem měla pocit, že tu chybí nějaká pořádná logika, kterou autorka místy ztrácela. Mimo to, to celé působí hodně fantazijně, autorka má opravdu velikou představivost, která by rozhodně nebyla na škodu, ale musím se přiznat, že jsem občas měla pocit, že si při psaní knihy sem tam něco šlehla. Některé pasáže jsou trochu mimo a navíc jsem mezi pár odstavci ztrácela návaznost...
Postavy vystavěla dost uspořádaně, nebo jak to nazvat. Tedy jednu polovinu udělala naprosto padouškou, nesnesitelnou a otravnou a tu druhou samozřejmě jako dobráky, co se snaží všechno napravit. Navíc je to celé vyprávěné ze dvou pohledů, Claudie z normálního světa a Finna z vězení. Navzájem se doplňují a vytváří tak přehledný obrázek toho, jak se kde žije. Po tematické stránce to autorka mohla asi více rozvíjet, ale kdyby se zabývala každým detailem, kniha by byla snad dvojnásobná. Takže plusové body za zbytečné neprotahování příběhu. Takhle z toho byla příjemná odpočinková oddechovka, která čtenáři zbytečně nezavaří mozkové závity...
Inkarceron mi připomínal tajemné prostředí Arestonu, kde jsou lidé uvězněni bez možnosti útěku. A svět na opačné straně zase působil jako nějaká pohádka se zlou královnou. Na jednu stranu mě to opravdu bavilo, protože autorka má svůj styl psaní, který neodradí, ale spíše zaujme, od knihy se nedá až tak odtrhnout. Ale na druhou stranu je to plné zmatků a podivností. Tak trochu jako Alenka v říši divů, kde je spousta věcí postavená na hlavu. No, zanechalo to ve mně dost podivné dojmy. Ale převládá určitě spokojenost. A jsem upřímně zvědavá, co přinese druhý díl, který podle čtenářů má mnohem lepší ortel :-)