Titulem Václav Havel: Sám sobě podezřelý si Knihovna VH připomíná 25. výročí prvního zvolení Václava Havla prezidentem republiky, které se uskutečnilo 29. prosince 1989.

Klíč k výběru projevů (Čestný doktorát Hebrejské univerzity, 70. hudební slavnosti, Konference o nenávisti, Sonningova cena, Čestný doktorát Newyorské univerzity, Projev k japonským intelektuálům, Medaile svobody, Budoucnost naděje) podává editorka svazku Anna Freimanová ve své ediční poznámce: "V roli prezidenta se Václav Havel najednou ocitá tváří v tvář různým formám pokušení moci, cítí nebezpečné napětí mezi myšlením a jednáním. V atmosféře až jisté adorace si uvědomuje, jak je důležité udržet si zdravý rozum. Všemožně se snaží vtisknout prezidentské funkci vlastní značku, polidštit ji, vnést do ní jistými nestandardnostmi svou osobnost a signalizovat tak, že Václav Havel zůstal sám sebou a že se nevzdává ničeho ze své minulosti. Cítí ale, že není v lidských silách toto předsevzetí stoprocentně naplnit. Celoživotní vnitřní kontinuita spjatá s odpovědností, s osobním ručením a integritou myšlení byla pro Václava Havla vždy podmínkou identity. Dokazuje to i v těchto svých prezidentských textech, mimo jiné i stále se vracejícím faustovským tématem ďábelských pokušení, které promýšlel přinejmenším již od svého prvního vězení po zveřejnění Charty 77 na počátku roku 1977. Tehdy s ním StB rozehrála hru, v níž podle vlastního mínění příliš neobstál. Celý zbytek života se mu toto téma vrací a znovu se s ním vyrovnává, a vždy, tedy i jako prezident, dochází k závěru, že musí sám sebe zpytovat, na sobě pracovat, a že je tudíž vše především v jeho rukou - potažmo v rukou každého z nás."

Do širších dobových a kulturně historických souvislostí zasazují myšlení Václava Havla dva původní eseje - předmluva Martina Palouše, člena správní rady Knihovny Václava Havla a doslov Michaela Žantovského, autora jedné z posledních Havlových biografií. Fotografický doprovod tvoří snímky Ondřeje Němce. schovat popis