Alena, Ála, Alenka, jak ji její milující babička oslovuje…To je slečna, o které tato tenoučká, milá knížečka vypráví.
Právě končí základní školu a má se rozhodnout, co dál… Alenka miluje malování, kreslení, umění, a proto se rozhodne jít v maminčiných, ačkoliv tatínka nikdy nepoznala, tak i v tatínkových šlépějích. – Rozhodne se jít studovat do Prahy soukromou výtvarnou školu. Štěstí jí přálo. Snad kvůli moc hodné paní učitelce Táničce , která učí výtvarku a je to taky Alenčina nejoblíbenější paní učitelka na základní škole nebo že by to bylo kvůli velké maminčině podpoře? Nevím, podstatné je, že Alence se splnil její sen a dostala se na výtvarnou školu, na kterou vždycky chtěla. Maminka s babičkou se o ní bály, divíte se? Já ani trošku. Praha je plná podivínů a je to také moc velké město, ve kterém se můžeme snadno ztratit. A Alenka je z malinké malebné vesničky…
Alence se ve škole moc líbí, aby ne, je velmi luxusně vybavená a navíc si hned první den našla svojí nejlepší kamarádku Evu. Řeší spolu různé holčičí trable, mají spolu různá tajemství. Zkrátka všechno, co spolu nejlepší kamarádky dělají, dokonce Eva pojede s Álou k ní domů.
Alenka v její nepřítomnosti babičce a mamce vylíčí její ne zrovna moc šťastnou situaci a neohrožené ženy této domácnosti ji přijmou jako by to byla její vlastní. Babička Evě dovolí, aby jí oslovovala „babičko“, takže rázem má dvě vnučky …
Jednou se holky vypraví na noční mejdan s Eviným kamarádem Lukášem, půjdou na diskotéku aAlenka se tam seznámí s Petrem. Zamilují se do sebe a začnou spolu chodit. Petr je na Alenku moc hodný. Jenže pomalu přicházejí dny, kdy Petra několikrát okradou a dokonce i zbijí… Alence je Petra moc líto, ale vzápětí zjistí, že nic není tak růžové, a že ne všechno, co jí Petr navykládal, je pravda…
Tato knížka se mi líbila moc. Bylo to velice milé čtení. Alenka i její babička s maminkou mi byly velice sympatické. Myslím, že i když Alenka svého tatínka nikdy nepoznala, tak má hodně přátel a hlavně skvělou babičku s maminkou… Bylo to vážně příjemné čtení a konec byl neuvěřitelně napínavý. No, uvidíte sami, až si to přečtete…
Upřímně, dlouho jsem se knížce vyhýbala, protože jsem nevěděla, co od ní můžu čekat. Jsem ráda, že jsem nakonec dostala odvahu. Vážně nelituji. Měla jsem to přečtené celkem hned a určitě to nebylo naposledy, co jsem tento příběh četla. Zuzaniny knížky mám moc ráda, ale nečekala jsem, že dokáže napsat takový příběh, klobouk dolů… Tuto knížku bych zařadila na žebříček k jejím nejlepším knížkám.
Knížku bych doporučila spíše holkám v Alenčině věku (15 +), ale samozřejmě můžou to zkusit číst i kluci. Jsem starší než Alenka, ale tento příběh se mi opravdu moc líbil.
schovat popis