Opět jsem se pustila do vod jiných autorů píšících o Holmesovi a Watsonovi. Jsem moc ráda, že v tomhle ohledu autoři dodržují jistá pravidla a drží se určité šablony. O to lépe se mi pak čtou takto rozdílné příběhy. Tentokrát se však vyskytne hned několik případů, které mají společný činitel. A jak se brzy ukáže, dost nečekaný.

Samozřejmě jsem už od začátku myslícímu stroji nevěřila. Ale až do posledních stránek jsem netušila, kdo za tím stojí a jak to udělal. Až jsem se blížila, bylo to očividnější a do očí bijící. Nemůžu říct, že by mě to zklamalo, závěr byl vymyšlený dobře, i když takového padoucha snad nebylo třeba.

Během čtení autor odkazuje na spoustu skutečných osobností, například mě překvapila fakta o Lewisi Carrollovi. Vzhledem k tomu, jakou knihu napsal, jsem nečekala jeho povolání, ani že nejde o pravé jméno. Vždycky jsem myslela, že to byl podivín, který snad ujížděl na drogách, když něco takového sepsal. Ale vyskytl se tu třeba i Houdini, a spousta dalších. Takové spojitosti mě vždycky potěší.

K obsahu knihy nemám žádné velké kritiky. Mě se to prostě líbilo a užila jsem si to po svém. Občas bylo čtení zdlouhavé, přece jen těch případů bylo více, takže dojít na konec chvíli trvalo. Co bylo horší, tak překlad. Občas pokulhával, sem tam se objevily trošku krkolomnější věty. U Quantocka se zapomínalo koktat, u závěrečného záporáka zase mluva jednou byla komplikovaná, jindy najednou mluvčí fungoval normálně...
V celkovém ohlédnutí jsem spokojená. Watson byl výborný vypravěč, často zmiňoval i skutečné příběhy sepsané Doylem, Holmes byl tajnůstkář a intrikán, mátl soupeře i mě jako čtenáře. Za mě prostě spokojenost. schovat popis