Košík
zboží
(prázdné)
V Los Angeles řádí sériový vrah. Na ženách, které mu padnou za oběť, nejsou navenek patrné žádné známky násilí – jen zašité tělní otvory, v nichž se však nacházejí předměty tak hrůzné, že svědčí o mimořádně zvráceném pachateli.\nDetektiv Robert Hunter se při honbě za pachatelem střetne se soukromou vyšetřovatelkou Whitney Meyersovou. Sledují stejnou stopu a zjišťují, že se pohřešují další ženy. Jsou ještě naživu? Podaří se dostihnout šíleného vraha dřív, než unese a bestiálně zabije další oběť? Jaké strašlivé tajemství skrývá minulost muže, který se dopouští tak nestvůrných zločinů?\n
\n schovat popis
Recenze
Už ale začínám nacházet věci, které mi trochu vadí.
První věc - 98% žen v Carterových knihách jsou vždy popisovány jako úchvatné krásky. Ať už jsou živé, či mrtvé a ať už jim je 25 nebo 50. Opakuje se to u každého představení ženského charakteru a už to začíná být protivný :D
V každé knize se vždy našel byt, kde voněl jasmín. Nevím, zda je to nějaký osobní vtípek Cartera, tak jsem zvědavá, jestli tomu tak bude i u čtvrtého dílu.
A problém, konkrétně třetího dílu, je slovo, které mě fakt vytáčelo. Asi teda problém překladu, protože aby minimálně tři osoby z různého prostředí měly zapotřebí použít slovo "anžto", které se v běžné řeči moc neobjevuje, tak to mi přijde ujeté. Pokud by to opakovala jedna postava, tak se to dá pochopit, ale že takový archaismus má ve slovníku více osob, to mi fakt nesedí.