„Babičky: Den zkázy“ je třetí román ze série o amatérských vyšetřovatelkách z domova důchodců Podzimní háj. Siiri, Irma a Anna-Liisa jsou variací na slečnu Marplovou s jejími nejhoršími vlastnostmi. Jsou zvědavé, jízlivé a asertivitu považují za sprosté slovo. V tomto příběhu nebudou pátrat po zločincích, ale vytáhnou do boje proti moderním technologiím.
Autorkou knihy je Finka Minna Lindgrenová (1963), která má s psaním bohaté zkušenosti, protože mimo jiné pracovala jako novinářka. Trilogie o amatérských vyšetřovatelkách 90+ ji proslavila po celém světě a čeští čtenáři se s ní mohli setkat díky nakladatelství XYZ. První díl „Babičky: Mrtvý kuchař“ byl plnokrevnou detektivkou, kdežto „Babičky: Na útěku“ a aktuální „Babičky: Den zkázy“ jsou spíše společenským románem s detektivními vsuvkami.
Ve druhém díle naše trojice dam musela opustit Podzimní háj kvůli rozsáhlé rekonstrukci budovy. Nějakou dobu bydlely v pronajatém bytě v centru města, a když se na počátku třetího dílu vrátily „domů“, nestačí se divit. Podzimní háj má nového majitele a všechno je tu řízené elektronicky a na dálku. Naše hrdinky štvou všemožná tlačítka a čudlíky a skoro se jim začne stýskat po dobách, kdy byl Podzimní háj plný pochybných existencí. Bábinky nemají s kým klevetit a chybí jim příležitosti, aby mohly strkat nos do cizích záležitostí.
Dny v domově plynou pomalu a kniha funguje jako kronika zaznamenávající netypické události. Mezi ně patří příchod tajemné ženy, která má spojitost s pochybnou sektou. Bábinky jsou okamžitě na pozoru, a protože se nezřízeně nudí, začnou kolem návštěvnice čmuchat. Záhy je jasné, že dotyčná ledacos skrývá, a bábinky jsou ve svém živlu. Velká část knihy se skládá z popisů a úsměvných historek o tom, jak starší lidé nezvládají technické vymoženosti. Podzimní háj se změnil v pilotní projekt vlády a Siiri, Irma a Anna-Liisa se ne neprávem začnou cítit jako pokusní králíci.
Ovdovělá Anna-Liisa řeší problémy s dědictvím po svém zámožném manželovi, protože se najednou začnou zjevovat jeho údajní potomci a potomci potomků. Určitou detektivní zápletkou je také pátrání po skutečných majitelích Podzimního háje a po jejich záměrech s domovem důchodců. Hlavní zápletka se týká boje proti systému, který stařenky na rozdíl od vlády a sponzorů považují za naprosto příšerný. Minna Lindgrenová si jakožto novinářka nedělá žádné iluze o finském státním zřízení, a jak může, rýpne si do něj. Protože to dělá ústy svých hrdinek, je to poměrně roztomilé. Autorka má pochopení pro své hrdinky, a i když jí není sedmadevadesát jako jim, dokáže se do nich dokonale vcítit.
Kniha je plná jízlivého i laskavého humoru a některé situace jsou až absurdní. Komicky působí i způsob, jakým se bábinky chtějí pomstít počítačům, které řídí jejich život. Inspiraci si vezmou z jedné klasické knihy a jejich metoda bude tak praštěná, až se budete ptát, jak je tohle vůbec možné vymyslet. „Babičky: Den zkázy“ jsou opravdové, odkoukané ze života, a proto nejde o žádnou idylku. Stařečky trápí nemoci, mají problémy s pamětí a výjimkou nejsou ani úmrtí.
Příběh má poklidné tempo, a i když není natřískaný dějem, bude se vám líbit. Siiri, Irma a Anna-Liisa jsou skvělé glosátorky a vy se smějete s nimi nebo jim. Všechny umí být sarkastické a vzhledem ke svému věku si mohou dovolit bezohlednou upřímnost. Vzájemně se špičkují a v tomto ohledu opravdu připomínají slečnu Marplovou. Lindgrenová píše kultivovaně a obratně. Postupně přivádí do příběhu nové a nové postavy a bábinky se tu setkávají také s těmi, kteří figurovali v prvním a druhém díle.
„Babičky: Den zkázy“ inteligentně a dojemně uzavírá celou trilogii. Všechny otázky jsou tu zodpovězeny, a když dočtete, uvědomíte si, že přes všechna trápení, která přináší stáří, je život fajn. „Babičky: Den zkázy“ možná nejsou strhující detektivkou, ale rozhodně je to silný příběh s poselstvím.


schovat popis