Šlechtické panství, náhlá změna závěti, naštvaní dědicové a řada svérázných postaviček. Už to zní dobře, co říkáte? Tak k tomu ještě připočtěte inteligentní promyšlenou zápletku a Hercula Poirota s jeho šedými buňkami mozkovými. „Zavřená truhla“ je víc Agathovská než Agatha Christie a vy se díky ní ocitnete ve zlaté éře klasických detektivek.
Na světě není snad nikdo, kdo by neznal slavného Hercula Poirota, kterého vytvořila Královna detektivek, Angličanka Agatha Christie (1890 – 1976). Poirot je hypochondr, nesnesitelný puntíčkář a milovník přeslazeného kakaa. Případy řeší pomocí šedých buněk mozkových, a protože je z Belgie, promluvy prošpikovává francouzštinou. Poirot nešetří jízlivými průpovídkami a vy ho můžete buď milovat, nebo nenávidět. Buď jak buď, pravda je, že je nejznámějším Velkým detektivem všech dob. A tak není divu, že se netrpělivě čekalo, kdo ho vzkřísí k životu.
Dědicové Agathy Christie odmítli bezpočet nabídek, ale nakonec souhlasili s tím, aby nové Poirotovy příběhy napsala Angličanka Sophie Hannah. Sophie Hannah (1971) patří k nadaným básnířkám a autorkám psychologických thrillerů. Debutovala v roce 2006 a od té doby napsala řadu románů, které se staly bestsellery po celém světě. Před dvěma lety spatřily světlo světa „Vraždy s monogramem“, které se staly senzací. Současně vyšly v osmadvaceti jazycích a v padesáti zemích. „Vraždy s monogramem“ vzbudily emoce a věrní fanoušci živě debatovali o tom, jaký je staronový Poirot. Příběh se odehrával ve dvacátých letech v Londýně a řekla bych, že pár námitek mohli mít čtenáři k reálnosti zápletky a motivům vraha.
V „Zavřené truhle“ se Sophie Hannah víc držela při zemi a její zápletka je mnohem uvěřitelnější. Román poctivě navázal na Agathu Christie a Hannah nic neošidila. Kdyby vám někdo tvrdil, že kniha byla napsána ve třicátých letech minulého století, klidně byste tomu věřili. Co se týče místa děje a postav, je „Zavřená truhla“ víc Agathovská než cokoliv, co napsala Agatha Christie. Hannah využila hodně motivů a epizod z děl své předchůdkyně, a tak můžete pátrat i po tom, čím vším se inspirovala.
Dějištěm příběhu je šlechtické panství výstřední autorky detektivek pro děti. Lady Athelinda Playfordová (střižená podle Ariadny Oliverové) si k sobě pozve rodinu a přátele, aby všem oznámila, že se rozhodla změnit závěť. Všechny peníze chce odkázat umírajícímu člověku a příbuzní mají přijít zkrátka. Zřejmě vás nepřekvapí, že v noci dojde k vraždě. To, co vás ale bude šokovat, je totožnost oběti. Vše nasvědčuje tomu, že vraždu viděl jeden z hostů, ale jak asi tušíte, všechno může být jinak. Hercule Poirot má před sebou dokonalou záhadu a jeho šedé buňky mozkové se můžou pustit do práce.
K dispozici má několik podezřelých s motivem a je na něm, aby vyřešil něco, co vypadá neřešitelně. Tvrdým oříškem (čtenářsky nesmírně vděčným) bude jistá replika pronesená během vraždy, která odkazuje k dávnému zločinu. Sophie Hannah je poctivá, a proto v textu najdete všechna vodítka nutná k vyřešení. Přesto si myslím, že případ nevyřešíte, maximálně správně tipnete vraha. Během výslechů úplně zapomenete na to, že „Zavřenou truhlu“ nenapsala Agatha Christie, ale její epigonka. Pokud budete mít k textu výhrady, budou to jen malichernosti. Já osobně bych si přála, aby dostaly víc prostoru Poirotovy špatné vlastnosti a aby se autorce povedlo přenést do knih strašidelnou atmosféru, kterou byla Agatha Christie proslavená.
Ale i tak je „Zavřená truhla“ perfektní klasická detektivka se všemi náležitostmi, které má mít. Hercule Poirot zde po právu exceluje a jeho dedukce jsou více než brilantní. Pokud máte rádi detektivky, pak si knihu rozhodně přečtěte, protože patří k tomu lepšímu, co bylo v žánru napsáno. Pokud patříte k fanouškům Agathy Christie, tak stejně jako já zjistíte, že Královna detektivek našla svou důstojnou následovnici. schovat popis