Šlechtické panství, náhlá změna závěti, naštvaní dědicové a řada svérázných postaviček. Už to zní dobře, co říkáte? Tak k tomu ještě připočtěte inteligentní promyšlenou zápletku a Hercula Poirota s jeho šedými buňkami mozkovými. „Zavřená truhla“ je víc Agathovská než Agatha Christie a vy se díky ní ocitnete ve zlaté éře klasických detektivek.
Na světě není snad nikdo, kdo by neznal slavného Hercula Poirota, kterého vytvořila Královna detektivek, Angličanka Agatha Christie (1890 – 1976). Poirot je hypochondr, nesnesitelný puntíčkář a milovník přeslazeného kakaa. Případy řeší pomocí šedých buněk mozkových, a protože je z Belgie, promluvy prošpikovává francouzštinou. Poirot nešetří jízlivými průpovídkami a vy ho můžete buď milovat, nebo nenávidět. Buď jak buď, pravda je, že je nejznámějším Velkým detektivem všech dob. A tak není divu, že se netrpělivě čekalo, kdo ho vzkřísí k životu.
Dědicové Agathy Christie odmítli bezpočet nabídek, ale nakonec souhlasili s tím, aby nové Poirotovy příběhy napsala Angličanka Sophie Hannah. Sophie Hannah (1971) patří k nadaným básnířkám a autorkám psychologických thrillerů. Debutovala v roce 2006 a od té doby napsala řadu románů, které se staly bestsellery po celém světě. Před dvěma lety spatřily světlo světa „Vraždy s monogramem“, které se staly senzací. Současně vyšly v osmadvaceti jazycích a v padesáti zemích. „Vraždy s monogramem“ vzbudily emoce a věrní fanoušci živě debatovali o tom, jaký je staronový Poirot. Příběh se odehrával ve dvacátých letech v Londýně a řekla bych, že pár námitek mohli mít čtenáři k reálnosti zápletky a motivům vraha.
V „Zavřené truhle“ se Sophie Hannah víc držela při zemi a její zápletka je mnohem uvěřitelnější. Román poctivě navázal na Agathu Christie a Hannah nic neošidila. Kdyby vám někdo tvrdil, že kniha byla napsána ve třicátých letech minulého století, klidně byste tomu věřili. Co se týče místa děje a postav, je „Zavřená truhla“ víc Agathovská než cokoliv, co napsala Agatha Christie. Hannah využila hodně motivů a epizod z děl své předchůdkyně, a tak můžete pátrat i po tom, čím vším se inspirovala.
Dějištěm příběhu je šlechtické panství výstřední autorky detektivek pro děti. Lady Athelinda Playfordová (střižená podle Ariadny Oliverové) si k sobě pozve rodinu a přátele, aby všem oznámila, že se rozhodla změnit závěť. Všechny peníze chce odkázat umírajícímu člověku a příbuzní mají přijít zkrátka. Zřejmě vás nepřekvapí, že v noci dojde k vraždě. To, co vás ale bude šokovat, je totožnost oběti. Vše nasvědčuje tomu, že vraždu viděl jeden z hostů, ale jak asi tušíte, všechno může být jinak. Hercule Poirot má před sebou dokonalou záhadu a jeho šedé buňky mozkové se můžou pustit do práce.
K dispozici má několik podezřelých s motivem a je na něm, aby vyřešil něco, co vypadá neřešitelně. Tvrdým oříškem (čtenářsky nesmírně vděčným) bude jistá replika pronesená během vraždy, která odkazuje k dávnému zločinu. Sophie Hannah je poctivá, a proto v textu najdete všechna vodítka nutná k vyřešení. Přesto si myslím, že případ nevyřešíte, maximálně správně tipnete vraha. Během výslechů úplně zapomenete na to, že „Zavřenou truhlu“ nenapsala Agatha Christie, ale její epigonka. Pokud budete mít k textu výhrady, budou to jen malichernosti. Já osobně bych si přála, aby dostaly víc prostoru Poirotovy špatné vlastnosti a aby se autorce povedlo přenést do knih strašidelnou atmosféru, kterou byla Agatha Christie proslavená.
Ale i tak je „Zavřená truhla“ perfektní klasická detektivka se všemi náležitostmi, které má mít. Hercule Poirot zde po právu exceluje a jeho dedukce jsou více než brilantní. Pokud máte rádi detektivky, pak si knihu rozhodně přečtěte, protože patří k tomu lepšímu, co bylo v žánru napsáno. Pokud patříte k fanouškům Agathy Christie, tak stejně jako já zjistíte, že Královna detektivek našla svou důstojnou následovnici.
Recenze
Na světě není snad nikdo, kdo by neznal slavného Hercula Poirota, kterého vytvořila Královna detektivek, Angličanka Agatha Christie (1890 – 1976). Poirot je hypochondr, nesnesitelný puntíčkář a milovník přeslazeného kakaa. Případy řeší pomocí šedých buněk mozkových, a protože je z Belgie, promluvy prošpikovává francouzštinou. Poirot nešetří jízlivými průpovídkami a vy ho můžete buď milovat, nebo nenávidět. Buď jak buď, pravda je, že je nejznámějším Velkým detektivem všech dob. A tak není divu, že se netrpělivě čekalo, kdo ho vzkřísí k životu.
Dědicové Agathy Christie odmítli bezpočet nabídek, ale nakonec souhlasili s tím, aby nové Poirotovy příběhy napsala Angličanka Sophie Hannah. Sophie Hannah (1971) patří k nadaným básnířkám a autorkám psychologických thrillerů. Debutovala v roce 2006 a od té doby napsala řadu románů, které se staly bestsellery po celém světě. Před dvěma lety spatřily světlo světa „Vraždy s monogramem“, které se staly senzací. Současně vyšly v osmadvaceti jazycích a v padesáti zemích. „Vraždy s monogramem“ vzbudily emoce a věrní fanoušci živě debatovali o tom, jaký je staronový Poirot. Příběh se odehrával ve dvacátých letech v Londýně a řekla bych, že pár námitek mohli mít čtenáři k reálnosti zápletky a motivům vraha.
V „Zavřené truhle“ se Sophie Hannah víc držela při zemi a její zápletka je mnohem uvěřitelnější. Román poctivě navázal na Agathu Christie a Hannah nic neošidila. Kdyby vám někdo tvrdil, že kniha byla napsána ve třicátých letech minulého století, klidně byste tomu věřili. Co se týče místa děje a postav, je „Zavřená truhla“ víc Agathovská než cokoliv, co napsala Agatha Christie. Hannah využila hodně motivů a epizod z děl své předchůdkyně, a tak můžete pátrat i po tom, čím vším se inspirovala.
Dějištěm příběhu je šlechtické panství výstřední autorky detektivek pro děti. Lady Athelinda Playfordová (střižená podle Ariadny Oliverové) si k sobě pozve rodinu a přátele, aby všem oznámila, že se rozhodla změnit závěť. Všechny peníze chce odkázat umírajícímu člověku a příbuzní mají přijít zkrátka. Zřejmě vás nepřekvapí, že v noci dojde k vraždě. To, co vás ale bude šokovat, je totožnost oběti. Vše nasvědčuje tomu, že vraždu viděl jeden z hostů, ale jak asi tušíte, všechno může být jinak. Hercule Poirot má před sebou dokonalou záhadu a jeho šedé buňky mozkové se můžou pustit do práce.
K dispozici má několik podezřelých s motivem a je na něm, aby vyřešil něco, co vypadá neřešitelně. Tvrdým oříškem (čtenářsky nesmírně vděčným) bude jistá replika pronesená během vraždy, která odkazuje k dávnému zločinu. Sophie Hannah je poctivá, a proto v textu najdete všechna vodítka nutná k vyřešení. Přesto si myslím, že případ nevyřešíte, maximálně správně tipnete vraha. Během výslechů úplně zapomenete na to, že „Zavřenou truhlu“ nenapsala Agatha Christie, ale její epigonka. Pokud budete mít k textu výhrady, budou to jen malichernosti. Já osobně bych si přála, aby dostaly víc prostoru Poirotovy špatné vlastnosti a aby se autorce povedlo přenést do knih strašidelnou atmosféru, kterou byla Agatha Christie proslavená.
Ale i tak je „Zavřená truhla“ perfektní klasická detektivka se všemi náležitostmi, které má mít. Hercule Poirot zde po právu exceluje a jeho dedukce jsou více než brilantní. Pokud máte rádi detektivky, pak si knihu rozhodně přečtěte, protože patří k tomu lepšímu, co bylo v žánru napsáno. Pokud patříte k fanouškům Agathy Christie, tak stejně jako já zjistíte, že Královna detektivek našla svou důstojnou následovnici.
Na knihu jsem se velmi těšila a to jsem netušila, že mě tolik vtáhne. Knihu jsem nečetla, to je totiž slabé slovo, totálně jsem jí hltala.
To jak Poirot celou knihu pátrá, probírá to, to mě úplně zamotalo, takže jsem vůbec netušila,kdo je vrahem. Myslela jsem si jednu osobu, to jsem se ale hodně pletla.
Miluji to Poirotovo tápání, řešení, byl přesně takový, jakého ho znám a to ani nemluvím o tom, jak na konci všechny sezval a začal vysvětlovat, co se stalo a kdo je vrah.
Kniha se mi četla tak lehce, že bylo dost těžké se od ní odlepit, taky jsem díky tomu dvakrát připálila oběd. Takže když to srovnám aspoň se seriálem, tak to bylo mnohem lepší.
Knižní podobu jsem si tedy velmi zamilovala a musím si sehnat jak předchozí od Sophie, tak i knihy od Agathy.