V téhle detektivce se vraždí od začátku do konce. První vražda vás čeká hned na první stránce, a jak jinak, je hodně brutální. Obětí je anglický sir, který organizuje letní olympijské hry. A vrah? Ten si říká Kronos, je geniální a ve své šílenosti postupuje podle pečlivě připraveného plánu. K ruce má tři pomocnice, vražedkyně fúrie, které kdysi zachránil před popravou. Jejich společným cílem je očistit olympijské hry.
Jak už jste pochopili, Kronos a jeho společnice se inspirovali v řecké mytologii. Sami sebe považují za titány, nesmrtelné a nadřazené všem lidem. Nutno podotknout, že vcelku oprávněně. Vraždy jim prochází a hlavní hrdina, soukromý detektiv Peter Knight má co dělat, aby vůbec odhalil jejich identitu. Kronos vraždí ty, kteří podle něj zkazili ducha původních sportovních her. A tak umírají organizátoři, zkorumpovaní trenéři a sportovci, kteří berou doping. Způsob jejich vražd je originální, nechybí například jed z mamby černé.
Kronos si (jak je u autora zvykem) vybere jednoho člověka, kterému posílá dopisy, ve kterých ho informuje o dalších vraždách. Tady je tím člověkem mladá sportovní redaktorka místního plátku. Mezi významné aktéry příběhu patří kurátor výstav a expertka přes antiku. Ti mají temná tajemství, vedou dvojí životy a v průběhu vyšetřování jsou uneseni. Pokud jste už někdy četli Pattersonovy knihy, pak víte, že nic neprozrazuji. Ten, kdo je na začátku obětí, se může lehce stát vrahem nebo spolupachatelem. A nezřídka ho autor nechá vstoupit na scénu jen proto, aby zamotal hlavu čtenářům.
Tajemství má i hlavní hrdina a jeho příbuzní. Kronos je ale podezřele informovaný. Zná slabé stránky protivníků, ví, jak vypadá olympijský stadion, je seznámený s vyšetřováním a o obětech má informace, které nikdo jiný nezná. Proto si neustále budete klást otázku: Kdo za tím, ksakru, stojí?!
U autora jsem zvyklá podezírat policisty, domnělé oběti či politiky, ale v Soukromých hrách jsem podezírala dokonce i vítěze olympijských her. Chlápek vyhrál zlatou medaili v běhu a já si řekla: Ha, ty jsi Kronos.
Přiznávám, že můj tip na vraha se měnil ne z kapitoly na kapitolu, ale z odstavce na odstavec. Pár náznaků ke správnému řešení tady bylo, já si jich všimla, pozastavila se nad nimi, ale pak jsem to vypustila jako nepodstatné a dál sledovala děj.
Pattersonova největší deviza je v tom, že po vás chňapne, vtáhne vás do děje a nepustí, dokud nezhltnete i poslední stránku. Každá postava tu má svou vlastní kapitolu a příběh se odvíjí tím způsobem, že každou chvíli sledujete někoho jiného. Epizody se na vás valí jako lavina a vy máte co dělat, abyste stíhali vnímat. Kronos má vlastní kapitoly, kde mluví v první osobě. Vypráví o své minulosti, o svém seznámení s fúriemi a čtenářům dává nahlédnout do svého šíleného mozku.
Máte-li rádi thrillery, kde se to hemží mrtvými, tady si rozhodně přijdete na své. A odvažuji se i tipnout, že na konci budete překvapení a možná i šokováni tím, kdo Kronos je.
Soukromé hry jsou po dlouhé době thriller, který mě dokázal nadchnout a donutit přečíst na jeden zápřah. A tak autorovi a jeho spolupracovníkovi odpouštím i těch pár sentimentálních epizod, které se tu objevily. Závěr je pro mě trošku líbivý, já bych ho nechala spíš vyznít do ztracena, ale na příběh o vrahovi to nemá vliv. Ty stránky se už totiž netýkají Kronose, ale jen a jen hlavního hrdiny a jeho soukromého života. schovat popis