Nikdo nemá alibi je soubor dvou klasických detektivních novel, které autor napsal v šedesátých letech minulého století. První příběh „Nikdo nemá alibi“ tehdy vyšel v brožovaném vydání a příběh druhý, „Dobře časovaná vražda“ vycházel na pokračování ve Světě v obrazech. Později za normalizace už vyjít nesměl.
Oba příběhy volně navazují na příhody Sherlocka Holmese a jeho pomocníka doktora Watsona. Čechura použil jména obou detektivů a využil stylistické a jazykové prostředky, kterými se proslavil sir Arthur Conan Doyle, ale přesto není možné říci, že se stal Doylovým epigonem. Jeho pojetí obou detektivů je naprosto originální a dá se říct, že postavené na hlavu. V těchto novelách je všechno vzhůru nohama: příběhy vypráví Holmes a jako Velký detektiv se v nich předvede doktor Watson.
Stylisticky a jazykově si jsou oba příběhy podobné, rozdíl je pouze v prostředí, ve kterém se odehrávají. Příběh „Nikdo nemá alibi“ se odehrává v Londýně, příběh „Dobře časovaná vražda“ je pražský. Místu autor přizpůsobil metody vyšetřování, a tak záleží jen na čtenáři, který z nich se mu bude zamlouvat víc. Co se týče zločinu, oba případy začínají záhadnou vraždou. Po objevení mrtvoly (mrtvol) se rozbíhá pátrání známé z klasických detektivek. Holmes a Watson sbírají stopy, vyslýchají podezřelé a snaží se logicky vydedukovat, kdo je vrahem a proč vraždil. Děj posouvají dialogy a autor se zaměřil hlavně na vyšetřování.
Každý z příběhů má něco přes sto stránek a vy počítejte s tím, že se tu všechno točí kolem detektivní záhady. Autor si odpustil jakoukoliv omáčku a zaměřil se pouze na zjišťování vraha. Čtenář má k dispozici veškerá vodítka, takže při troše štěstí dokáže vrahy odhalit. Tahle knížka je příjemné oddechové čtivo, které nemá přehnané literární ambice. Mně osobně vyhovuje, že se nemusím prokousávat několikastránkovými popisy, ale je mi jasné, že tohle je věc vkusu.
V prvním případě se Holmes a Watson nachomýtnou k dvojnásobné vraždě. V jednom z londýnských domů je nalezený zastřelený bohatý gentleman a jeho přítel. Jak už to v podobných příbězích bývá, detektivové mají na výběr z několika podezřelých, z nichž většina nemá alibi, zato má motiv. Čtenáře detektivek zřejmě nepřekvapí ani to, že brzy dojde k další vraždě. O něco víc mrtvých je ve druhém příběhu. V něm musí detektivové zjistit, kdo otrávil redaktora rozhlasu.
Oba příběhy spojuje humor, ironie a sarkastické poznámky obou hrdinů. Oba příběhy jsou čtivé a rozhodně u nich nehrozí, že byste se nudili. Jediný nedostatek vidím v tom, že chybí popisy postav, proto se mi někteří aktéři (zejména v anglickém příběhu) pletli.
Teď vás možná napadne, že jsem ještě neřekla, kdo je Holmes a kdo Watson. Ale to je záměr. Identitu Watsona vám autor prozradí na konci prvního příběhu a na identitu Holmese si budete muset počkat až do druhého příběhu. Ale buďte ujištění, že tohle odhalení bude stát za to a velmi vás pobaví. schovat popis