Richarda Krauze, hlavního hrdinu Dánových kriminálních románů, zřejmě netřeba představovat. V tomto příběhu se předvede jako mladý zobák začínající na kriminálce. Brutální vrah se zaměřuje na atraktivní dívky, které znásilní a zardousí, ale nikdo z vedení policie nechce slyšet o tom, že kriminalisté mají co do činění s masovým vrahem.
Aktuální novinku z nakladatelství Slovart je možné rozdělit na dvě části. V první části, která se odehrává dva roky před revolucí v době tuhého komunismu, se seznámíme s činy záludného vraha zaměřeného na mladé atraktivní dívky. Druhá část se odehrává v revolučním roce 1989 a v ní už exceluje nám známý Richard Krauz. Dán se nijak nežinýruje, a tak příběh rovnou začíná odpornou vraždou. My ji sledujeme z pohledu oběti a jejích známých a o to víc vás tento brutální čin zasáhne.
Zdá se, že vrah zneužil roztržky mezi mladými milenci a vrhl se na osamocenou ženu, ale pozorný čtenář už má podezření, že tak jednoduché to nebude. Vražda přistane na stole starých mazáků z kriminálky a je úsměvné sledovat, jak se všichni jejich kolegové z různých oddělení snaží předstírat, že šlo o nehodu, jen proto, aby si nezkazili statistiku a neměli příliš papírování. Pokud jste četli předchozí romány „Uzel“ a „Básník“, které se odehrávají rok před revolucí, pak si umíte udělat představu o tom, jaké poměry u policie panovaly.
Češi a Slováci žijící v té době v jedné zemi se třásli před Sovětským svazem a hlavní slovo ve společnosti měla komunistická strana. Komunističtí činitelé rozhodovali i o policejních postupech a závěrech vyšetřování a cynický přístup kriminalistů je čtenářsky velmi vděčný. Policisté se snaží udržet nadhled, vedení častují sarkastickými hláškami, a i když téměř každý den skřípají zuby nad nějakou nespravedlností, snaží se situaci zlehčovat. Své případy berou vážně, a jak uvidíte, tak nikomu nedovolí, aby jim stál v cestě.
Jejich postoj vůči nadřízeným je ryze švejkovský a i to je jeden z důvodů, proč vám budou sympatičtí. Na rozdíl od amerických tvrďáků naši hrdinové bojují drsnými průpovídkami a břitkým humorem. Atmosféra ve společnosti i u policie houstne a mnohé naznačuje tomu, že ve společnosti musí dojít ke změně. „Něžná fata morgána“ je upřímným psychologickým románem o tom, jak se kdo zachová v mezní situaci, kdy mu jde o krk. Reakce jsou odlišné, a zatímco se z někoho zrodí hrdina, jiný se chová jako zbabělec a zradí, koho může.
První vražda způsobí obrovskou lidskou tragédii a vy pochopíte, že autor dokáže zabrnkat i na citlivější strunu. Ačkoliv jeho aktéři mluví sprostě a chrlí jednu nadávku za druhou, v jádru jsou to dobráci, kteří v boji za spravedlnost občas dostanou přes čumák. Ve chvíli, kdy dojde ke druhé vraždě, si kriminalisté začínají špitat o masovém vrahovi a specializované vyšetřovací skupině, ale k tomu, aby opravdu vznikla, bude zapotřebí iniciativa ze strany Richarda Krauze.
Listopad přinese řadu změn i v Richardově životě a našemu hrdinovi nějakou dobu trvá, než vůbec pochopí, co se děje. Bývalí přátelé se k němu obrací zády, mnozí se k němu nechtějí znát, leckdo si chce vyřizovat účty s představiteli zákona a za této situace, kdy jde Richardovi doslova o život, dojde ke čtvrté vraždě. Richard je svými kolegy prezentován coby zelenáč a vy si vychutnejte souboje dedukce, kterými musí dokazovat, že mu to pálí. „Něžná fata morgána“ je kriminální román založený na vyšetřovacích postupech, ale protože obsahuje řadu motivů z klasických detektivek, můžete ledacos vydedukovat a vyřešit sami.
Jindy přímočarý Dán vytvořil poměrně komplikovanou zápletku s řadou falešných stop. V knize se stále něco děje a autor vás bude neustále něčím překvapovat. Dialogy střídá akce a na násilí dojde i ve chvílích, kdy byste to absolutně nečekali. Hodně zajímavé je číst o tom, jak to u policie fungovalo a nejspíš i dodnes funguje.
Dominik Dán je pseudonymem bývalého policisty, a tak je jeho kniha hodně otevřená a šokující. Až se do ní pustíte, což vřele doporučuji, tak pochopíte, proč se její autor raději skrývá v anonymitě. Sice všichni tvrdí, že máme svobodu slova, ale co kdyby ona proklamovaná demokracie byla opravdu pouhou něžnou fata morgánou, jak tvrdí v závěru knihy Richard Krauz? schovat popis