Mnozí lidé, kteří přežívali v Terezíně, nazývali toto místo předpeklím.
Odtud odjížděly transporty do Osvětimi a dalších vyhlazovacích táborů, transporty do pekla.
V roce 1942 byl tehdy čtrnáctiletý David Rosen odvezen do Terezína. Tento koncentrační tábor, který nacisté vytvořili jako...
číst celé
Mnozí lidé, kteří přežívali v Terezíně, nazývali toto místo předpeklím.
Odtud odjížděly transporty do Osvětimi a dalších vyhlazovacích táborů, transporty do pekla.
V roce 1942 byl tehdy čtrnáctiletý David Rosen odvezen do Terezína. Tento koncentrační tábor, který nacisté vytvořili jako „vzorový“, aby jej mohli ukazovat tisku a zahraničním návštěvníkům, jeho obyvatelé nazývali „předpeklím“. Každý věděl, že odtud ve skutečnosti vede jediná cesta: do vyhlazovacího tábora. David si rychle uvědomil, že za umělou fasádou se skrývá stejně hrůzné zacházení, kterému byli Židé v té době všude vystaveni. Měl pouze jediný cíl: chtěl přežít…
schovat popis
Recenze
Chlapec David prošel v ghettu různými zaměstnáními, od práce v psychiatrickém oddělení přes úklidové práce až po práci v ubytovacích prostorách „nadlidí“. Nejvíce se mu zamlouvala práce s dětmi, vyrobil si kašpárka ze starých hadrů, aby obveselil aspoň na chvilku děti v těch nelidských podmínkách. Loutkoherec David prožívá v ghettu i svou první lásku… Za každou cenu, i za cenu posměchů, ústrků a ponižování ze strany věznitelů, dozorců, i když před nimi musí sklonit hlavu, sám před sebou ji neskloní nikdy, protože má svůj cíl – přežít. To se mu podařilo, a proto mohl vydat svědectví o „předpeklí“ v Terezíně. Drsné příběhy, vylíčení života ve „vzorovém“ táboře, jak byl nacisty předkládán zahraničním novinářům a jiným návštěvníkům, ale i krásné lidské vztahy, kamarádství, soudržnost, láska, z druhé strany i bezohlednost, násilí, to vše najde čtenář v této knize vypovídající o nelidskosti války.