Knihu pana Scheuflera jsem náhodou uviděl na nočním stolku u mé matky a jako fotoamatéra a milovnka Šumavy mne ihned zaujala. Znám Šumavu bohužel jen velmi málo, ze vzácných chvil turistických pobytů a fotograficky pak z prací pana Plicky nebo pana Erharta. Zcela nedávno jsem navšívil fotoateliér - muzeum pana Šechtla v Českém Krumlově, kde jsou k vidění snímky o generaci starší, než ty, které jsem dosud viděl.
Takže kniha "Šumava za císaře pána" je dobrým počinem, poukazujícím na podobu Šumavy již zmizelou, trochu ochuzenou o prvotní drsnou krásu a divoký charakter. Kdyby jen autoři zde publikovaných snímků tušili, kam až metamorfoza Šumavy za nějakých sto let dojde! Určitě by úsilí své nelehké (a to doslova) fotografické práce znásobili. Když se mi podaří ve vzácných chvílích na Šumavě podniknout nějakou tu fotografickou výpravu, beru obvykle jednoho nebo dva Hasselblady, Leicu a Nikona řady D. S několika objektivy a stativem je to pěkných pár kilo. Představa, že bych měl nést v batohu fotoaparáty na desky formátu cca 40 x 30 cm mne proto fascinuje a vůbec si to nedokážu představit, navíc ve světle značných rozdílů vezpůsobu cestování po Šumavě druhdy a dnes ...**br**Také proto si těchto, velkoformátových fotografií ajejich autorů velmi vážím.
Sám jsem na Šumavu poprvé zavítal o dovolené s rodiči v roce 1962 a vždy po několika letech, ať již o dovolené, nebo na prázdninové brigádě tam zajížděl znovu. Volans - nolans, musím smutně konstatovat, že dnešní Šumava značnou část svě tajemnosti, postupně ztratila. Lipenské jezero, viděné mnou poprvé těsně po svém vybudování jako téměř pusté, dnes již připomíná Disneyland. Tenkrát, v roce 1962 byla cesta na Šumavu, byť moderním dopravním prostředkem (otcovou Škodou Felicia) pro mne něco jako cesta na konec světa (de facto tomu tak tehdy skutečně bylo, náš svět tam končil ostnatým drátem). A tehdejší bídné asfaltky, ale častěji prašné nebo lesní cesty byly s těmi dnešními nesrovnatelné. Žádné penziony, žádné hotely, jen tu a tam nějaká ubytovna ROH nebo KČT, popřípadě pionýrský tábor. Ale ta romantika!
Také proto stojí za to si bývalou krásu Šumavy a život tehdejších jejích obyvatelů, ať již byli kterékoliv národnosti, stále a znova připomínat. A kniha pana Scheuflera je k tomu nesporně užitečným a krásným příspěvkem.
Howgh. schovat popis