Práce pojednávající o talentovaném královéhradeckém architektu Vladimíru Fultnerovi (1887-1918) představuje cenný příspěvek do materiálové a analytické báze pro výzkum dějin moderní české architektury na počátku 20. století. Fultnerovy návrhy a realizace z té doby dovolují usuzovat na jeho mimořádné nadání a vůli k formovému experimentu. Domácí historiografie mu však dosud věnovala pozornost jen velice okrajově. Kniha proto dokumentuje Fultnerovy životní osudy od dětství stráveného ve východočeské metropoli, přes jeho krátkéa absolutoriem nezavršené studium na pražské technice, následnou uměleckou praxi, aktivní podíl na kubistické epizodě, až k tragické smrti ve válečné vřavě.

Autor k Fultnerovým známým počinům v Hradci Králové a Jaroměři připojuje další, nově objevené práce, a to i z oblasti grafického designu a zejména funerální architektury. Na základě důkladných rozborů pak vyvozuje charakteristiku Fultnerovy tvůrčí osobnosti a ukazuje jeho nikoliv marginální roli na české umělecké scéně.

Marcel Pencák (1975) pochází z Hradce Králové, k němuž ho pojí silný patriotický vztah. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u prof. Roberta Kvačka. Za diplomovou práci o prvorepublikové státní správě získal Cenu E. Beneše. Na stejné škole absolvoval doktorandské studium dějin architektury u prof. Rostislava Šváchy. Odborné texty publikoval v Českém časopise historickém, Umění, Architektu či sborníku Královéhradecko. Vladimíra Fultnera představil veřejnosti již autorskou výstavou v hradeckém Muzeu východních Čech. V současnosti žije v Praze a pracuje jako nakladatelský redaktor. schovat popis