Tetiva V.: Josef Čapek – počátky Tvorby
Kniha slibného názvu zůstává hodně dlužna jak čelnému představiteli naší meziválečné avantgardy, tak kupujícímu. Z jejího uspořádání je zřejmé, že autorovým limitem je katalog výstavy pro menší galerii; snad se pro vydání knihy pokusil „zrecyklovat“ starší text nějakého takového katalogu. Napsat malou monografii trvalejší hodnoty již bylo nad jeho schopnosti.
Vlastní nijak objevný text sotva přesahuje 20 miniaturních stránek, přitom se skládá hlavně z citací jiných autorů, doplněných jakousi nabubřelou slovní vatou („závažný, zodpovědný a nelehký úkol“, „již zde, v tuto chvíli, mohu vyslovit určitou shrnující myšlenku“ [28], „vnímání toho, jak jsou viděny souvislosti mezi jednotlivými jednotkami vnímání…“ (!), „je téměř nemožné vyslovit se v této studii vyčerpávajícím způsobem o podstatě významu…“).
Z některých vět vypadl přísudek [9] nebo interpunkce [23]. Autor neúspěšně zápasí nejen s českým jazykem („události měli“ [19]; „v českým podmínkách“ [28], nadužívá ukazovací zájmena „to, … to, … to“[30]), ale podléhá i v zápase s textovým editorem. Patrně nezná tvrdou mezeru a při korekturách přehlédl, jak předložky „k“, „s“, „v“ trčí na konci řádků. Některé odstavce končí a jiné začínají v půli věty (!). S dodaným textovým souborem si neporadili ani v nakladatelství a tak jsou některé odstavce zarovnány vlevo místo do bloku, čímž jen zdůrazňují nemohoucnost textu.
Reprodukce „Sedící ženy“ [79] je barevně nevyhovující, zcela se ztratila modrá barva pozadí. U obou reprodukcí na str. 78 – 79, nelogicky vřazených na konec knihy až za fotografie z Čapkova rodinného alba, chybí popis. Podobně autor zatajil, proč do knihy zařadil reprodukce obrazů z let 1915 – 17, tedy mimo jím zvolený úzký interval „počátků“ (1908 – 1914). Naopak, pokud jde o torzo kalendária, mělo v něm být uvedeno alespoň stručně několik základních biografických dat z období 1915 – 1945.
Útlá kniha má zbytečně mnoho prázdných stránek, jež mohly být zaplněny například reprodukcemi soudobé Čapkovy grafiky. Pochválit lze pouze kvalitní papír a solidní vazbu s přebalem, méně už kapesní formát (~1618 cm), vhodný spíše pro turistický bedekr než pro výtvarné studie. Zde se vydavatel mohl inspirovat někdejší Malou galerií Odeonu (2020 cm), jejíž formát by při stejném počtu stránek umožnil přijatelnější kvalitu reprodukcí, větší rozsah textu i grafické řešení knihy.
Recenze
Kniha slibného názvu zůstává hodně dlužna jak čelnému představiteli naší meziválečné avantgardy, tak kupujícímu. Z jejího uspořádání je zřejmé, že autorovým limitem je katalog výstavy pro menší galerii; snad se pro vydání knihy pokusil „zrecyklovat“ starší text nějakého takového katalogu. Napsat malou monografii trvalejší hodnoty již bylo nad jeho schopnosti.
Vlastní nijak objevný text sotva přesahuje 20 miniaturních stránek, přitom se skládá hlavně z citací jiných autorů, doplněných jakousi nabubřelou slovní vatou („závažný, zodpovědný a nelehký úkol“, „již zde, v tuto chvíli, mohu vyslovit určitou shrnující myšlenku“ [28], „vnímání toho, jak jsou viděny souvislosti mezi jednotlivými jednotkami vnímání…“ (!), „je téměř nemožné vyslovit se v této studii vyčerpávajícím způsobem o podstatě významu…“).
Z některých vět vypadl přísudek [9] nebo interpunkce [23]. Autor neúspěšně zápasí nejen s českým jazykem („události měli“ [19]; „v českým podmínkách“ [28], nadužívá ukazovací zájmena „to, … to, … to“[30]), ale podléhá i v zápase s textovým editorem. Patrně nezná tvrdou mezeru a při korekturách přehlédl, jak předložky „k“, „s“, „v“ trčí na konci řádků. Některé odstavce končí a jiné začínají v půli věty (!). S dodaným textovým souborem si neporadili ani v nakladatelství a tak jsou některé odstavce zarovnány vlevo místo do bloku, čímž jen zdůrazňují nemohoucnost textu.
Reprodukce „Sedící ženy“ [79] je barevně nevyhovující, zcela se ztratila modrá barva pozadí. U obou reprodukcí na str. 78 – 79, nelogicky vřazených na konec knihy až za fotografie z Čapkova rodinného alba, chybí popis. Podobně autor zatajil, proč do knihy zařadil reprodukce obrazů z let 1915 – 17, tedy mimo jím zvolený úzký interval „počátků“ (1908 – 1914). Naopak, pokud jde o torzo kalendária, mělo v něm být uvedeno alespoň stručně několik základních biografických dat z období 1915 – 1945.
Útlá kniha má zbytečně mnoho prázdných stránek, jež mohly být zaplněny například reprodukcemi soudobé Čapkovy grafiky. Pochválit lze pouze kvalitní papír a solidní vazbu s přebalem, méně už kapesní formát (~1618 cm), vhodný spíše pro turistický bedekr než pro výtvarné studie. Zde se vydavatel mohl inspirovat někdejší Malou galerií Odeonu (2020 cm), jejíž formát by při stejném počtu stránek umožnil přijatelnější kvalitu reprodukcí, větší rozsah textu i grafické řešení knihy.