Ačkoliv Matěj Václav Jäckel patří spolu Ferdinandem Maxmiliánem Brokofem a Matyášem Bernardem Braunem k nejvýznamnějším sochařům českého baroka, podrobná práce zabývající se jeho životem a dílem vyšla naposledy v roce 1940.
Tato nová sochařova monografie se pokouší splatit tento dluh českých dějin umění a shrnuje mnoho zajímavých, dosud nepublikovaných poznatků a vyzdvihuje mimořádný význam umělce, který během své více než padesátileté intenzivní tvůrčí činnosti značně ovlivnil tvorbu dvou generací českých sochařů a připravil půdu pro nástup třetí. Působil tedy nejen na své vrstevníky, ale i na sochaře nastupující kolem roku 1710 a na českou plastiku pozdního baroka. V úvodu knihy se autorka zabývá stavem současného bádání tj. uměleckohistorickou literaturou do roku 2011. Na základě archivních pramenů dále velmi detailně líčí Jäckelův život a písemnými zprávami doložené dílo.
V následujících kapitolách přináší podrobný rozbor stylového vývoje Jäckelova díla, usiluje o co nejpřesnější zasazení jeho tvorby do dobového kontextu pražského barokního sochařství a všímá si návaznosti jeho projevu na české sochařství i výrazného vlivu Gian-lorenza Berniniho.
Autorka dále shrnuje zákonitosti provozu Jäckelovy velmi výkonné a prosperující dílny, v níž působili jeho žáci a pokračovatelé, jimiž byli Antonín Jäckel, Jan Emanuel Jäckel, František Ignác Weiss, Jan Jiří Schlansovský, Karel Josef Hiernle, Richard Jiří Prachner, Zachariáš Hoffmann, Jiří Vatter a další. Monografie též pojednává o Jäckelových sochách jako součásti vyšších kompozičních celků, jakými jsou jednotlivé oltáře, kazatelny, varhany a architektura celých chrámů. V této souvislosti je vyzdvižena spolupráce sochaře s jinými umělci, především s truhlářskou dílnou rodiny Dobnerů, s Janem Blažejem Santinim-Aichelem a s Kryštofem a Kiliánem Ignácem Dientzenhofery.
Monografie dále zpracovává vývoj Jäckelova oblíbeného ornamentálního tvarosloví a popisuje témata, kterými se umělec zabýval. Stěžejní část knihy je věnována katalogu, který je rozdělen do dvou částí, a podrobně tak pojednává o Jäckelově díle a kriticky přehodnocuje všechna dřívější mylná připsání. Jednotlivá katalogová hesla si všímají typu materiálu, koncepce díla, ikonografie, polychromie, objednavatelů, spolupráce s jinými umělci, archivních pramenů, literatury, restaurátorských zásahů, popřípadě "dalších osudů" díla. Celek doplňuje chronologický přehled děl a životních dat s příslušnými odkazy na katalogová hesla, jakož i obecný přehled, který zasazuje život sochaře do širšího dobového kontextu. Knihu uzavírá soupis nejdůležitějších archivních pramenů a literatury.


PhDr. Jana Tischerová absolvovala v roce 2000 Filozofickou fakultu v Praze, obor dějiny umění. Mezi lety 2000-2007 pracovala v Ústavu dějin umění AVČR, kde se v oddělení uměleckohistorické topografie zabývala soupisem pražských kostelů, soch, pomníků a hřbitovů pro publikaci Umělecké památky Prahy - Velká Praha I-III. V roce 2007 vydala monografii František Ignác Weiss, sochař českého pozdního baroka (1690-1756). Je též spoluautorkou monografie Grafika v Praze 1800-1830 a Josef Bergler (2007), ed. R. Prahl, a autorkou hesel týkajících se barokního sochařství v Nové encyklopedii českého výtvarného umění (2006), ed. A. Horová. V roce 2007 též dokončila text pro publikaci Pražské hřbitovy, pohřebiště a sepulkrální památky. Tato velmi rozsáhlá monografie značně rozšiřující soupis určený pro dosud nevydané Umělecké památky Prahy obsahuje 204 hesel včetně zaniklých hřbitovů a popisuje většinu významných sepulkrálních památek na pražských hřbitovech a v interiérech kostelů. Rukopis byl určen pro jedno velké pražské nakladatelství, smlouva však nebyla dodržena a nyní se připravuje vydání knihy jinde. schovat popis