Na rozervaném kontinentu Genabakis se zrodila nová, děsivá říše – Pannionské dominium. Jako příval zkažené krve se rozlévá po kraji a pohlcuje všechny, kteří odmítají uctívat slova jejího nepolapitelného proroka, Pannionského věštce. Do cesty se jí staví nejistí spojenci: houfec Dujeka...
číst celé
Na rozervaném kontinentu Genabakis se zrodila nová, děsivá říše – Pannionské dominium. Jako příval zkažené krve se rozlévá po kraji a pohlcuje všechny, kteří odmítají uctívat slova jejího nepolapitelného proroka, Pannionského věštce. Do cesty se jí staví nejistí spojenci: houfec Dujeka Jednorukého a Whiskeyjackovi Paliči mostů a s nimi jejich staří nepřátelé. Fanatici Pannionského věštce jsou proti nim v ohromné přesile a oni sami se snaží zapomenout na své dřívější rozpory.
schovat popis
Recenze
Prakticky každá postava má dost charakteru k tomu, aby dokázala sama o sobě utáhnout samostatný román. Každý z Eriksonem vytvořených národů má bohatší historii a kulturu než Spojené státy a každý z nich má své místo a smysl ve světě malazském. A ta magie! Jsme zvyklí na světy, ve kterých je magie jakože normální věcí, a když ji někdo použije na úrovni, kterou zvládne dvanáctileté dítě, jsou všichni úplně na větvi (aneb mnoholičný lektvar vyřeší všechny vaše problémy). Magie ve světě Malazské Knihy padlých je uvěřitelná, smysluplná. Lidská společnost opravdu vypadá a chová se tak, jakoby v sobě měla magii (a pološílené bohy) odjakživa.
(Následující část obsahuje vyzrazení děje) A co se konce týče, nemůžu říct, že bych byl překvapený. Anotace i recenze mě neustále přesvědčovaly o krutém zacházení Eriksona s postavami. V komentářích sem tam naleznete smutek truchlících čtenářů. A on byl prostě moc dobrý, moc dokonalý, aby nebylo jasné, že tohle nemůže dobře dopadnout.
Budete postrádán, seržante.