Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná. Paní jezera je dechberoucí vyvrcholení celé pentalogie s humanistickým poselstvím. Sapkowski zakončil svou sérii s velkou grácií. A to i přes konec, který nemusí každému vyhovovat. Do Zaklínačského světa, kde nic není černobílé to prostě sedí. Promyšlené intriky, politika, sobecké motivy a spousta obyčejné lidské malosti. Postavy z masa a kostí, které nepronášejí otřepané fráze, ale působí dojmem živého, sobeckými zájmy zmítaného člověka. Země zbídačená válkou, xenofobie a děsivá lidská povaha. Všechny dějové linky uvázané v kompaktní spletenec pestrých tvarů a barev. To neustálé přeskakování od jednoho k druhému, které mnozí kritizují, mi přišlo úchvatné. Je to jako mozaika. Jednotlivé kousky samy o sobě nedávaly smysl, ale jak se postupně spojovaly, vytvořily dokonalý obraz. Velké plus celé této série je její atmosféra. Sapkowski vytvořil svět, který je tak neuvěřitelně reálný, až z toho nejednoho čtenáře zamrazí. Dostane se totiž do temného středověku bez jakýchkoliv příkras. Se všemi jeho útrapami, špínou, nemocemi, všudypřítomnou smrtí, strachem a negramotným zabedněným obyvatelstvem, stejně jako s mocichtivými a arogantními politiky. Poslední díl je jednoznačně skvělé, temné a syrové zakončení celé série o Geraltovi z Rivie a Lvíčeti z Cintry a po jeho dočtení se na svět nikdy nebudete dívat stejnýma očima. "Politika je také válka. Pouze vedená jinými prostředky." schovat popis