Recenze na tuto knihu jsem vídala na internetu a docela mě zaujala (nehledě na krásnou obálku). Do té doby jsem o ní nevěděla a to je z roku 2012. Mám ráda příběhy ze života, ale nesmí to být příliš drsné a kruté. Z toho bych neměla velkou radost ani dobrou náladu. Nicméně, když na albatrosu běžela akce a já měla možnost objednat si knihy se slevou bez dopravy, dlouho jsem neváhala a ihned jsem ji vložila do košíku.

Už od první věty mě to opravdu polapilo. Hlavním hrdinou je Marcelo (jak jsem po několika stranách zjistila, je to Marselo, ne Marčelo), který má Aspergrův syndrom. Nejsem si jistá, jak tato nemoc přesně probíhá, ale pokud jsem to dobře pochopila, můžou být různé 'úrovně' tohoto postižení, každý člověk se může chovat jinak a mít trochu odlišné problémy. Marcelo má obtíže se zapojením do normálního světa. Tedy je relativně soběstačný, ale život mu stěžuje horší vnímání slov (občas nechápe nějaký význam slovního spojení či metafory) nebo slabší sociální vazby. Sama nevím, jak to správně a lépe vyjádřit.
Prostě jde o určité onemocnění, i když těžko říct, podle mého, kdo je na tomto světě normální. Však kdo určuje normy? Na mě Marcelo působil hodně mile. Velice jsem mu fandila a moc se mi líbilo, jak nad vším detailně uvažoval. I když měl občas nějaké problémy, stejně se dostal k jádru věci a dokázal se s lidmi okolo sebe sžít. I o tomto je tento příběh. O tom, jak se přizpůsobuje svému okolí a světu, jaký to na něj má vliv. Velkou otázkou tedy bylo, jestli je schopný se naučit novým věcem a být jako ostatní? Dokáže se změnit a přizpůsobit a je u něj možný nějaký vývoj? Nechci tím nikoho nějak urazit, ale takhle jsem to při čtení prostě vnímala.

Jak už jsem říkala, šlo o velice milý příběh plný ponaučení, legrace, ale i smutku. Plný témat k zamyšlení. Bylo to opravdu krásné a já můžu jen doporučit, hlavně každé otevřené mysli :-) Chápu, že ne každého to může bavit (přece jen jsem už starší) a že spoustě lidí to přijde asi obyčejné. Ale ve mě to prostě něco zanechalo a jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou a měla jsem ji možnost číst.

Jediné, co bych zmínila, že mi příliš nevyhovovalo, je konec. U většiny knih mi takový závěr nevadí, ale v tomto případě mi přišel příliš otevřený a asi bych uvítala něco víc konečného, uzavřeného a dořešeného. Takhle nevím, jestli svoje plány uskutečnil, jestli se mu to podařilo, ani jiné detaily... Škoda...
schovat popis