Práce sleduje hlavní principy komunikačního přístupu k vyučování druhého jazyka s ohledem na jejich základ v přímé orální metodě. Postupy a komponenty obvyklé v komunikačním vyučování jsou popsány v kontrastu s postupy gramatickopřekladové metody.
Záměrem je ukázat zásadní rozdíl mezi přímým a nepřímým způsobem osvojování jazyka a implikace pro povahu komponent učebních materiálů.
Ve výzkumné části práce jsou podrobeny zkoumání vybrané učební materiály, které ztělesňují obecné tendence v současné tvorbě učebnic češtiny pro cizince: a) konsistentní využití gramatickopřekladové metody a pro ni typických výukových komponent, b) výběrové uplatňování gramatickopřekladových strategií spolu s určitými prvky komunikačního přístupu a c) soustavné uplatňování postupů a učebnicových komponent vycházejících z tradice komunikačního přístupu.
Projevy těchto tendencí v současných učebnicích češtiny pro cizince jsou doloženy rozborem vybraných materiálů s využitím pěti metodologicky příznakových parametrů. Těmi jsou využití formálního versus obsahového budujícího principu kapitoly, převaha deduktivního či induktivního postupu, využívání aktivit připravujících ke čtení, způsob zadávání aktivit a povaha gramatických drilů. schovat popis