Tentokrát jsem měla zálusk na tuto menší sci-fi knížečku. Příběh je rozprostřený na necelých sto třicet stran, takže opravdu plyne velice rychle. Hlavním hrdinou je třináctiletý Julian, který je tak trochu jiný. Hlavním rozdílem od ostatních je jeho unikátní paměť, díky které si pamatuje veškeré detaily svého života. Co měl kdo který den oblečené, jaké bylo počasí, co se dělo ve světě, prostě cokoli. Což z něj činí velice chytrého člověka, ale zároveň odlišného a tak pro některé lidi i divného (je ideálním nástrojem k posměchu a šikaně). Julian navíc trpí i tím, že potřebuje svůj denní rytmus a stereotyp, kdy například zmiňuje, že na každý den v týdnu má speciální ponožky s názvem dne nebo v určité dny nenosí některé barvy a tak podobně...
V jeho životě dojde k velkému zvratu a to vede i k problémům se vzpomínkami. Najednou totiž vidí život naprosto cizího člověka. V první chvíli jsem to brala dost dvojsmyslně, protože byly dvě možnosti. Buď se mu, díky jeho super mozku, opravdu stalo něco neuvěřitelného, nebo naopak je blázen. Po celou dobu knihy jsem čekala, co se bude dít. Autor v podstatě popisuje jednotlivé události a střety vzpomínek. To mě přivádělo ke všem těm časovým paradoxům a komplikacím, které se obvykle objevují ve všech filmech, seriálech a knihách, když se zmiňuje zásah do časové linie. Všechno okolo hlavního příběhu je vcelku zjednodušené, popis každodenního života i událostí. Jediné, co je trošku náročnější, tak některé fyzikální úvahy.
Na jednu stranu se mi kniha líbila, protože se četla naprosto bez problému, protože se zde probíralo toto časové téma (i když jsem po celou dobu nevěděla, co je vlastně realita) i další věci, které s tím byly provázané, například dumání nad možností reinkarnace a tak dále. Skutečně se dostal Julian skrz čas? Proč? Není to jen v jeho hlavě? Má to svůj důvod, třeba osud? Ale na stranu druhou, konec už byl na mě trošku náročnější, protože ten časový paradox mi dost zamotal hlavu a úplně jsem se v tom ztratila. Takže až mi kniha trochu sedne, asi si poslední dvě tři kapitolky přečtu ještě jednou a pomaleji, abych se pokusila najít nějakou logiku, kterou by pochytil i můj mozek. Nebo mi možná poradí někdo z vás, pokud knihu taky přečte :-D
Recenze
Já to věděl. Ve skutečnosti to tak nebylo....podíval jsem se na internet.
V jeho životě dojde k velkému zvratu a to vede i k problémům se vzpomínkami. Najednou totiž vidí život naprosto cizího člověka. V první chvíli jsem to brala dost dvojsmyslně, protože byly dvě možnosti. Buď se mu, díky jeho super mozku, opravdu stalo něco neuvěřitelného, nebo naopak je blázen. Po celou dobu knihy jsem čekala, co se bude dít. Autor v podstatě popisuje jednotlivé události a střety vzpomínek. To mě přivádělo ke všem těm časovým paradoxům a komplikacím, které se obvykle objevují ve všech filmech, seriálech a knihách, když se zmiňuje zásah do časové linie. Všechno okolo hlavního příběhu je vcelku zjednodušené, popis každodenního života i událostí. Jediné, co je trošku náročnější, tak některé fyzikální úvahy.
Na jednu stranu se mi kniha líbila, protože se četla naprosto bez problému, protože se zde probíralo toto časové téma (i když jsem po celou dobu nevěděla, co je vlastně realita) i další věci, které s tím byly provázané, například dumání nad možností reinkarnace a tak dále. Skutečně se dostal Julian skrz čas? Proč? Není to jen v jeho hlavě? Má to svůj důvod, třeba osud? Ale na stranu druhou, konec už byl na mě trošku náročnější, protože ten časový paradox mi dost zamotal hlavu a úplně jsem se v tom ztratila. Takže až mi kniha trochu sedne, asi si poslední dvě tři kapitolky přečtu ještě jednou a pomaleji, abych se pokusila najít nějakou logiku, kterou by pochytil i můj mozek. Nebo mi možná poradí někdo z vás, pokud knihu taky přečte :-D