E-kniha Ještě Evropou je dalším harcováním evropským kontinentem, kdy autorovi Jiřímu Kostúrovi zbývalo z celé Evropy akorát navštívit Holandsko. S Mírou Skalickým Skalákem, který ho za doby emigrace už navštívil, jsme společně i s jeho ženou Šárkou už prakticky prošmejdili všechny evropské kouty, ale „Nízká země“ se nepřipletla ještě do tras našich ex-plorerských výbojů. V loňském roce došlo tedy k nápravě. Měli jsme dvě verze cestovatel-ského plánu: první uvažovala jet Německem podél řeky Mosel, pak pobřežím zemí Beneluxu k Hamburgu, odkud bysme baltickým pobřežím Polska a projetím Litvy zkusili pak zmáknout Lukašenkovo Bělorusko. Když by to kvůli neudělení víz nevyšlo, tak druhá verze zahrnovala jet do Dánska a jižní Skandinávie. O udělení víz do Běloruska jsme se nakonec ani nepokusili: s Mírou jsme signatáři Charty 77, propozice žádosti u udělení víza chtějí uvést místa hotelu, my nocujeme však ve svých autech. Navíc poplatek 60 euro, který se za žádost musí velvyslanectví zaplatit, tak se v případě neudělení víza nevrací. Došlo tedy na první verzi, ale místo řeky Mosel, nastoupila na můj návrh francouzská řeka Loire s jejími zámky atd. Jako startovní lahůdku jsme si v Rakousku šoupli koncentrační tábor Mathausen, u něhož jsme měli se Skaláky spicha. Abysme si naše cestovatelské gurmánství ještě víc okořenili, zajeli jsme do německých Alp k Hitlerovu „Orlímu hnízdu“. U Bodamského jezera jsme potom navštívili Husovu Kostnici, ale při návratu do Švýcarska jsme do Francie přes Basilej nejeli, jelikož mi helvétský celník chtěl udělit pokutu za tři kartony plechovkáčů, co vždycky vezu s sebou na každoroční měsíční štreku. Pak přišel Orleáns a Loira s jejími 73 zámky – ke všem jsme pochopitelně nezajeli, takový pošuci nejsme. Potom jsme objeli celou Bretaň a přejeli přes Bel-gii do Holandska. Hlavní náplní byl samozřejmě Amsterdam, kde jsem sám procoural historické centrum a druhý den navštívil muzeum Rijsk. Přejezd do Německa proběhl po hrázi Aft-sluitdijk, chránící Nizozemsko před Severním mořem. V Hamburgu pokračovali Skaláci se svou boxerkou Zuzanou do Dánska, kam jsem kvůli prachům už nejel. Já mám celou Skandinávii už projetou z roku 2002 odzdola až nahoru a tak jsem o nic nepřišel. Ani čtenáři o nic nepřijdou, protože Homolkovic Skandinávii jsem též sepsal. Já zajel ještě na Rujánu a potom to vzal do Berlína a do Drážďan. Je zbytečné dodávat, že v textu je plno srandy a vztahových kohoutích zápasů jako vždycky. Cestopis je vybaven víc jak 300 fotkami.