Na motorce kolem světa Většině motorářů nestačí jenom jezdit po městě. Za chvíli je ovládne nutkání jezdit pořád rychleji a na vzdálenější místa a podlehnou lákadlu otevřené cesty. Ježdění na motorkách není jenom o tom, že tam prostě napálíš nejvyšší rychlost. Je to taky o tom, že si dáváš načas, pomalu polykáš kilometry, křižuješ silnice, necháváš se unést kamkoliv tě cesta zavede, neděláš si starosti s tím, kam máš dojet a užíváš si jízdu. Tento příběh jistě znáte z televizního pořadu, který byl u nás vysílaný pod názvem Na mašině kolem světa. Kniha přináší hlubší a otevřenější pohled na často strastiplnou cestu na dvou kolech , byť s podpůrným týmem v zádech. Dlouhá cesta na jih V pořadí druhé dobrodružství známé herecké dvojice, tentokráte Afrikou. Cherley Boorman glosuje: Vzpomínám si, jak to začalo. Bylo to jednoho pozdního pátečního večera v říjnu 2004. Byli jsme v naší staré kanceláři na Bulwer Street. Všude byly krabice a kusy papíru, a veškeré vybavení bylo pryč. Několik minut jsme tam jen tak stáli a přemýšleli. Tady začala celá naše cesta Na motorce kolem světa. Tady jsme to všechno plánovali, kontrolovali mapy; tady jsme poprvé uviděli ty motorky. Bylo to za námi. Objeli jsme svět. Byla to obrovská cesta. Impozantní dobrodružství. Ale teď už bylo po všem. Na zdech pořád ještě visely mapy a my zase stáli před nimi. Ewan na mě mrknul. Co říkáš, Charley? Nevím. Jižní Afrika, nebo možná Indie? Podíval jsem se na něj: Co takhle projet Afriku? Cestovatelská touha dvou dobrodruhů, Ewana McGregora a Chaleyho Boormana, po jejich senzační cestě kolem světa v roce 2004 neutuchla. Poté, co v Africe navštívili UNICEF, bylo jim jasné, že se musí vrátit a blíže se s tímto pozoruhodným světadílem seznámit. A tak se vydali na 24 000 kilometrů dlouhou dobrodružnou výpravu, při které se setkali s tím nejobtížnějším terénem a těmi nejpřátelštějšími lidmi na světě. Při jízdě velkolepou krajinou, často v extrémních teplotách, čelili Ewan a Charley nejtěžším zkouškám svého života. Se svým příznačným humorem popisují dramata, nebezpečí a ryzí potěšení z další společné jízdy, tentokrát skrze kontinent plný divů a zázraků. Osmnáct zemí. Dvacet čtyři tisíc kilometrů. Dva motorkáři. Jedno úžasné dobrodružství… Závod do Dakaru Byli jsme kdesi v kanceláři a do místnosti právě přinesli naši knihu Na motorce kolem světa. Panovalo tam skutečné vzrušení. Oba jsme zavřeli oči a zakryli si je rukama a kniha byla položena na stůl. A pak: ta dá! Byla tady a my jsme tam byli, stáli jsme na obálce hrdě jako dva objevitelé z dávných dob. Naše první kniha. Byla tou první pro nás pro oba a oba jsme se jeden na druhého hrozně křenili. „Fíha,“ řekli jsme. „Koukni na to... ten obrázek se táhne přes celou obálku.“ „Paráda.“Chvíli jsme v ní v tichosti listovali, prohlíželi si skupinové fotky a předčítali jsme kratičké kousky. Hruď mi naplňoval pocit h hrdosti, když Charley najednou prohlásil: „A kurva. „Co?“ zeptal jsem se. „Je tady napsaný, že v roce 2006 jedu Dakar.“ schovat popis