Vzpomínkový i esejistický meditativní " pedagogický" text o Libni padesátých let a především o Hrabalově příteli, malíři a grafikovi Vladimíru Boudníkovi (1924 - 1968). Na hrázi Věčnosti, v domě na libeňské periferii, plyne život svým vlastním tempem. Doktor (přezdívka Bohumila Hrabala), grafik...
číst celé
Vzpomínkový i esejistický meditativní " pedagogický" text o Libni padesátých let a především o Hrabalově příteli, malíři a grafikovi Vladimíru Boudníkovi (1924 - 1968). Na hrázi Věčnosti, v domě na libeňské periferii, plyne život svým vlastním tempem. Doktor (přezdívka Bohumila Hrabala), grafik Vladimír Boudník a filozof Egon Bondy vedou svérázné diskuse o pravé podstatě umění a odmítají brát na zřetel reálný čas.Podle knihy byl natočen stejnojmenný film s Bolkem Polívkou, Arnoštem Goldflamem a Jiřím Menzelem v hlavních rolích.
schovat popis
Recenze
Kniha se věnuje převážně tématu vzpomínání na Vladimíra Boudníka, do kterého jsem se v průběhu čtení zamiloval jako do člověka skrz jednotlivé historky a příhody, skrz rysy jeho povahy, které tu vykreslil tak něžně jeho dobrý kamarád. Asi bych nikdy nebyl s to pochopit Boudníkovy grafiky, kdybych nepochopil jeho jako člověka díky právě této knize.
z tohoto double vydání jsem horko těžko přelouskal Něžného Barbara (ve skutečnosti jsem se musel pod stolem bodat nožem do stehen, abych to zvládl). Nevím čím to je, snad tím, že v psím hovnu na ulici vidím jen psí hovno na ulici, ale veškeré Hrabalovy trademarky mě bezmezně serou, což bude zřejmě zapříčiněno tím, že jsem ještě nechytl druhou mízu a neodjel jsem do Tibetu meditovat. Jeho květnatý popis všeho co se děje (přičemž vše se děje krásně, hezky, líbezně a to proto, že svět je krásný a hezký a líbezný, protože i železo je skvělý a obrábění železa je boží atd) mě iritoval natolik, že jsem měl po každé stránce chuť jít a zabít první zvíře, které uvidím. Vím, že jako správnej Čech a oduševnělej člověk a čtenář bych měl honit nad Hrabalovou podobiznou, leč po dvou knihách které jsem dočetl mohu konstatovat (s čistým vědomím toho, že jsem pokrytec, neznaboh a zaslepenec), že Hrabal vnímání světa mě sere (mám rád veverky, ale traktáty o jejich ladném pohybu číst nemusím). A to ani nemluvím o tom, že ten dědek neumí uvozovky!