Recenze Zpátky ve hře

Zpátky ve hře

Michal Viewegh

202 Kč

Zobrazit knihu

Popis
Podrobnosti

Výbor krátkých próz Michala Viewegha se jmenuje podle jedné ze třinácti povídek, která knihu také uzavírá. Autor svou oblíbenou postavu – Oskara – vystavuje kritickým životním momentům: manželskému stereotypu, nevěrám či jisté smrti, kterou sice Oskar přežije, ale s těžkými následky. Jedním z... číst celé

Nakladatel: IKAR
Kód:
Rok vydání: 2019
Jazyk: Čeština
Vazba: Gebunden
Počet stran: 160
Šířka balení: 14.6 cm
Výška balení: 18.4 cm
Hloubka balení: 1.5 cm
Váha balení: 300 g

Recenze

Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.

Recenze od Tereza Zítková

Znovu se čtenář může setkat s alter egem Oskara. Ten se čtenáři tentokrát představuje ve formě krátkých povídek a je vystaven životním krizovým situacím. Jednou z nich je rozvod, dalším pak přežití vlastní smrti. Autor se v této knize srovnává s vlastním osudem a humorem typickým jen pro něj dává čtenáři najevo, že i když má ve svém životě teď víc starostí než radostí, umí se s tím pořádně poprat.

31/12/2021

Recenze od Janička

Super kniha Michala Viewegha, nějak jsem o ní netušila dokud jsem na ní někde nenarazila a pochvaluji si ji. Manželskému stereotypu, nevěrám či jisté smrti, kterou sice Oskar přežije, ale s těžkými následky. Jedním z nich je i rozvod. V povídkách si vychutnáme jejich literární rozmanitost i další autorovy přednosti, včetně ironie, nadsázky i melancholické grotesknosti. Po dlouhé zdravotní indispozici se náš nejpopulárnější autor ocitl zpátky ve hře.

25/06/2020

Recenze od Majka_k

Pěkná kniha z pera Michala Viewegha se jmenuje podle jedné ze třinácti povídek, která knihu také uzavírá. Autor svou oblíbenou postavu – Oskara – vystavuje kritickým životním momentům: manželskému stereotypu, nevěrám či jisté smrti, kterou sice Oskar přežije, ale s těžkými následky. Jedním z nich je i rozvod. V povídkách si vychutnáme jejich literární rozmanitost i další autorovy přednosti, včetně ironie, nadsázky i melancholické grotesknosti.

24/02/2020

Recenze od shax

To, že budu někdy recenzovat Viewegha, bych zařadil na žebříčku pravděpodobností někam k poslednímu místu, hned vedle aktivit jako zabíjení pandy nebo vaření leča. Nicméně, vzhledem k tomu, že Viewegh si dle posledního vývoje ve svém soukromém životě pravděpodobně brzy hodí mašli, rozhodl jsem se, že si přečtu nějakou jeho knihu ještě teď, dokud je živej a není to tak IN, jak to bude po jeho sebevraždě.

Viewegha jsem, jak už jsem naznačil, nikdy nečetl a to především proto, že stejně jako všichni ostatní intelektuálové oplývám šestým smyslem posoudit jeho kvality na základě jeho příjmení, takže jsem tedy věděl, že je to debil a psát neumí. Nicméně, vzpomněl jsem si na mého učitele výtvarky pana Góju, který mi říkal, že bych měl dát všemu šanci. Na základě této rady jsem tedy v roce 2004 ochutnal zelí, o rok později vyzkoušel golden shower a teď to dotáhl až do absurdna čtením Vieweghovy knihy.

Nemůžu říct, že bych se nějak cítil uražen tím jak Viewegh píše, ale pravdou je, že jeho poslední sbírka povídek je o hovně. Plytké a rádoby hořké příběhy (ale spíš jen postřehy) se tu mísí s nudou a vznikl tak celkem zbytečný balast, jehož hlavním hrdinou je ublížený mrzák Oskar, ej kej ej Viewegh. Já proti tomu nic nemám, ani mi nevadí, že hlavní hrdina pořád brečí, ale jak se říká, "kdo nic nejí, vysere maximálně hovno." Plusový bod dávám asi za tři věty, které mě pobavily, zároveň jej ale ničím za vcelku odstrašující dialogy (některé).

3/05/2022