Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova Díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži,...
číst celé
Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova Díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.
schovat popis
Recenze
Postavy jsou velmi promyšlené a rozhodně si zde každý najde nějakou, s kterou se do určité míry ztotožní. O to se více se pak do příběhu vžijete.
Nedokážu vybrat jednu pasáž, která by se mi líbila nejvíc, jedná se zkrátka a dobře a dílo (alespoň pro mě) dokonalé.
“Man reckons with immortality, and forgets to reckon with death.”
Kniha je prostě dokonalá, tolik filosofických uvah v této beletrii, skvělý!
Filozofický až historický román nás s sebou bere do prostředí Francie a víří z něj motivy ironie, absurdity a náhody. Román nám prezentuje všeovládající ohlupující povrchnost, skrz níž člověk často zapomíná na podstatné hodnoty bytí.
Kundera rád ve svých románech míchá reálný svět s fikčním, střídá vypravěče a vkládá do děje esejistické pasáže. Tato kniha není výjimkou, ba naopak - je označována za vrchol jeho tvorby. Vše se vším souvisí. Bohužel je to také jeho poslední kniha vydaná česky. Tato kniha mě právě zaujala z důvodu míchání dějových rovin. Nebudu zde úplně prozrazovat děj, i když vlastně kniha nemá úplně hlavní děj, ale alespoň naznačím.
V knize jsou tři dějové roviny: první je rovina Agnes a její rodina, druhá je rovina zabývající se Goethem a Betty a třetí rovina je rovina samotného vypravěče, který sám také v knize vystupuje, a profesora Avenaria. A co se mi na tom líbí nejvíc? To, že se tyto roviny začnou vzájemně proplétat. Kniha má sedm kapitol a i když to zpočátku působí tak, že je každá naprosto jiná, časem se dozvídáme, že každé slovo v knize má svůj smysl.
Kniha má téměř 400 stran a nebojím se říct, že není úplně pro každého (a teď to nemyslím skrz délku). Kundera má svůj osobitý styl, neodvypráví nám jen jednoduchý děj. Do svých děl vkládá své myšlenky a nápady (například prezentuje vztah spisovatele a jeho díla, řeší smysl bytí ad.). Rozhodně to není odpočinkové čtení, u knihy je potřeba přemýšlet a mít vlastně nějakou chuť vědět víc.
Já za sebe knihu mohu jedině doporučit. Milan Kundera je opravdu báječný spisovatel a tohle je důkaz. I když se jedná o poměrně složitou četbu, stojí to za to!