Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
„První moderní anglická autorka“ – „Mladší sestra Shakespearova“ – to jsou jen dva z mnoha lichotivých atributů, jimiž obdivovatelé vzdávají hold autorce, která už víc jak dvě století poutá neutuchající lásku vděčných čtenářů. Austenová žila v době, kdy v literatuře vládl romantismus, bouřlivé...
číst celé
„První moderní anglická autorka“ – „Mladší sestra Shakespearova“ – to jsou jen dva z mnoha lichotivých atributů, jimiž obdivovatelé vzdávají hold autorce, která už víc jak dvě století poutá neutuchající lásku vděčných čtenářů. Austenová žila v době, kdy v literatuře vládl romantismus, bouřlivé city, temné tragično, přemíra sentimentu, jí však bylo dáno hravé, ironicky laděné, komické vidění okolního světa, smysl pro mravní hodnoty, schopnost vidět lidem až na dno duše, a k tomu suverénní vypravěčský talent. „Píšu o lásce a penězích, o čem jiném lze taky vůbec psát?“ podotkla kdysi. A láska ve svých proměnlivých podobách, věrná i zrazující, ztracená i znovunalezená, sebestředná i obětavá, provází jemnou Annu, popelku v rodině pošetilého, ješitného baroneta, a nejedné zkoušce je její citlivá duše vystavena, než ona i všichni kolem ní dohrají svou lidskou komedii.
Román, který jsme nazvali „Pýcha a přemlouvání“ vyšel posmrtně v roce 1818 pod názvem „Persuasion.“
schovat popis
- Nakladatel: LEDA spol.s r.o.nakladatelství
- Kód:
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
- Počet stran: 312
- Šířka balení: 13.1 cm
- Výška balení: 20 cm
- Hloubka balení: 2.6 cm
- Váha balení: 345 g
Recenze
Knihu Pýcha a přemlouvání (z anglického „Persuasion“) můžete v českých knihkupectvích a knihovnách najít též pod názvem Anna Elliotová. Žádnému nakladatelství se očividně originální název nelíbil natolik, aby i po přeložení zůstal zcela zachován, proto zatímco někdo šel cestou vzbuzení asociace s tolik oblíbenou a známou Pýchou a předsudkem – ano, v originále nám sice chybí ona „pýcha“, ale co už, marketing je marketing, jiný se vydal cestou pojmenování knihy podle ústřední postavy.
Když už se někdo rozhodl pro druhou z výše uvedených možností, tj. že by bylo vhodné pojmenovat knihu podle hlavní postavy, očekávala bych, že tato postava bude opravdu stát za to. Opak je však pravdou. Anna je podle mého názoru „nemastná neslaná“, což příběhu ubírá na poutavosti, protože si k hlavní hrdince nevybudujete příliš silný vztah a víceméně je vám (s trochou nadsázky) jedno, jak to s ní dopadne.
V knize jsou navíc dvě extrémně protivné postavy (Annin otec a její sestra Mary), které mě po celou dobu čtení vysloveně rozčilovaly (asi proto, že jsem minimálně v Mary viděla věrný obraz hned několika lidí, které znám). Sir Walter Elliot (Annin otec) je marnivý načančaný pavián, pro kterého je krása a vysoké postavení vším a Mary je zase klasický hypochondr, který si stěžuje na vše a ve všem vidí spiknutí proti své osobě.
Přestože bych nerada někoho od čtení knihy odrazovala, ze všech knih od Austen, které jsem prozatím přečetla, byla tato jednoznačně nejslabší (co do postav i do příběhu samotného).
Kniha je úplná klasika všech klasik, a tím nechci někoho urážet, protože já tuhle klasiku zbožňuju. Hezky napsaný a čtivý, autorka si pohrává s dějem a vždycky mi to připomíná pohádku, u všech knih autorky.