"Co jsem to vlastně za generaci – co my máme,
abysme tomu mohli věřit? Leda sami sebe" (Cesta snů a skutečností).
Žádné množné číslo, autor je ve vzpomínkách sám za sebe. Za jednoho
z vynechané generace narozené kolem roku 1950. Vzpomínání je sice
sunarem historie, ale na rozdíl od většiny jiných...
číst celé
"Co jsem to vlastně za generaci – co my máme,
abysme tomu mohli věřit? Leda sami sebe" (Cesta snů a skutečností).
Žádné množné číslo, autor je ve vzpomínkách sám za sebe. Za jednoho
z vynechané generace narozené kolem roku 1950. Vzpomínání je sice
sunarem historie, ale na rozdíl od většiny jiných prozaiků v tomhle
případě neplatí retušování obrazu, tohle je spíš ostrá syrovátka.
Takže nejen bahno a kal normalizace, ale i vlastní severočeské
kalové laguny, ve kterých však i přesto pulsuje život. Americkou
literaturou poučené, chronologicky řazené texty, do kterých jsou
písmena vehnána pod tlakem, aby si sama vyhloubila koryto, jímž
bude ke čtenáři přiváděn chemicky neupravovaný pramen českého
jazyka. Osvobozeného. Všechno je zdeformováno silou energie
opravdovosti, a ta bolí a vůbec není krásná. Možná vás napadne, zda
platí úměra mezi industrializovanou krajinou a (industrializovaným)
člověkem v ní. Růžkova kniha není vrypem do štuku české literatury,
ani sprejerovým podpisem na ní. Je spíš bez ostychu namlácenou
kramlí…
schovat popis
Recenze