Když Erika onemocněla, rodiče si mysleli, že lékaři stanoví diagnózu a vyléčí ji. Bohužel, její nemoc je vzácná, nikdo o ní moc neví, ale hlavně, nikdo neví, jak by se mohla vyléčit. V knize sledujeme vzpomínky Eričina otce na dobu léčby. Rodiče sami pátrali po dalším možném řešení, ať už v alternativní léčbě nebo třeba v zahraničí.
Uf, tak tohle byla náročná knížka plná slz. Je to kniha o rodičovské lásce i bezmoci. A právě pro rodiče jakéhokoliv dítěte, je to neskutečně těžké čtení a já jsem tak polovinu knížky probrečela.
Do knihy se okamžitě začtete, příběh Vás pohltí a knihu už neodložíte. Chce se mi říct, že mám ráda knihy z lékařského prostředí, ale tady se to opravdu nehodí. Ač je tu nemocniční prostředí a lékařské výrazy více než časté, je to hlavně o síle a vůli vyřešit neřešitelné tak, aby Erika mohla dále žít a uzdravit se. Je to o pocitech rodičů, kteří by udělali první poslední, ale nikdo jim nedokáže poradit.
Kniha je napsána tak, že Vás zasáhne a rozhodně Vás nenechá chladnými. Budete vše prožívat společně s Eričinými rodiči, dokážete pochopit jejich pocity i to, proč někdy dělali věci tak, jak dělali.
Konec knihy je plný různých informaci, je to trošku jinak podáno než zbytek knihy, ale pochopíte, proč to tam autor potřeboval takto shrnout. Kniha je poměrně útlá, věřím, že by se příběh Eriky dal ještě více rozepsat, ale mně to takto naprosto vyhovovalo a myslím, že tam všeho bylo tak akorát.
Knížka plná emocí, tím, že je to skutečný příběh, Vás zasáhne o to víc. Když si uvědomím, kolik takových příběhů se neustále odehrává, je mi z toho moc smutno. Pro mě opravdu silná kniha, která mě zasáhla. schovat popis