Tohle je tak krásně napsaná kniha plná emocí a lásky k Japonsku, až se mi ani nechce věřit, že už jí mám dočtenou. Klidně bych četla ještě dál. Celé si to hezky pozvolna plynulo svým tempem. Ne vždy vesele - spíš málo kdy - ale ta láska k Japonsku a naděje v lepší zítřky na čtenáře dýchá z každého slova.
Jde vidět, že je autorka novinářka a se slovy to umí. Ty emoce, které do toho dává... Skvost!
Spíš než cestopisem, bych to nazvala deníkem. Náhledem do hlavy, srdce a života jedné novinářky, která se beznadějně zamilovala do Tokia a čtenář má tu čest projít si tu dlouhou náročnou cestu spolu s ní - a zamilovat se do Japonska spolu s ní. Nejednou jsem si během čtení vyhledávala knihy, které Marie studovala, místa, která navštěvovala. Mýty, o kterých tak poutavě psala a doplňovala je o vlastní názory, postřehy a zajímavosti. Mezi jednotlivými zápisky jsou navíc černé stránky s bílými verši haiku, které většinou stručně vystihnou danou část vyprávěnou autorkou.
Prostřednictvím této knihy má čtenář možnost nahlédnout ne jen do života mladé novinářky, která hledá své místo v pracovní branži, ale i do života studentky japanologie, která se nevzdává bez boje; dcery, která myslí na rodiče, jejich stárnutí a i přes nelehké vztahy i na starost o ně; obyčejné dívky, která si jde za svým nově objeveným snem a posláním i přes nepřízně osudu. Marie tu čelí spoustě nelehkých rozhodnutí, ale neztrácí naději! Ať situace vypadá sebehůř, nakonec najde sílu znovu vstát a bojovat dál!
Autorka je jednoduše silná žena, která vás prostřednictvím své cesty za poznáváním Japonska naučí neztrácet naději a jít si za svými sny! schovat popis