Po delší době jsem se pustil do čtení románu s LGBT tématikou a tentokrát od slovenské spisovatelky. Tato kniha vyšla na Slovensku v roce 2010, v ČR poprvé až v roce 2019. Knihu hodnotím na 80 %.
V knize se vyskytují témata nejen o homosexualitě, ale také se v ní píše o dalších závažných tématech. Autorka píše otevřeně o sexu, v románu se nachází sexuální scény, ale myslím si, že nejsou popisovány do detailu, takže jsou stravitelné pro čtenáře, kteří nemají rádi tyto popisy. V knize se vyskytuje také humor, takže na mnoha místech působí kniha odlehčeně a mnohdy jsem se také pousmál. Autorka se nevyhýbá ani vulgarismům.
Hlavní postavou románu je BORIS, který se zamiloval do MARKA, ale Marko se rozhodne od něj odejít, poněvadž se bude ženit. Do Borisova života později vstoupí mladý lékař MICHAL. Boris před svou rodinou tají, že je gay. Jedno dne se rozhodne, že řekne pravdu své mamce. Jak jeho mamka přijme toto sdělení? Odváží se Boris říci pravdu také babičce, kterou má hodně rád? To zjistíte, když si přečtete tento román. Oblíbil jsem si také Borisovu babičku. Líbilo se mi, že překladatelka ponechala v babiččiných větách slovenský jazyk. Kniha se četla celkově dobře, kapitoly jsou krátké. Závěr mne docela překvapil, určitě jsem takový závěr neočekával.
Myslím si, že pohled lidí na homosexualitu na Slovensku a v České republice je hodně odlišný. Myslím si, že u nás je jednodušší přiznat se ke své orientaci a lidé to lépe přijmou než třeba na Slovensku, poněvadž na Slovensku je hodně lidí věřících a nikdy nebudou souhlasit s tím, když dva muži budou žít ve společné domácnosti a dělat všechno, co k partnerství patří. Patrně by řekli, že je to proti samotnému Bohu a nebudou mít nikdy pro to pochopení. V jejich očích to může být jeden z největších hříchů. Podle nich je nejsprávnější model ten, když muž a žena se vezmou, zplodí děti a budou je společně vychovávat. Tak to má být, vždy to tak bylo a není důvod, aby se něco v tomto modelu měnilo. Životu je třeba dát řád, aby měl smysl. Podle výzkumů vyplývá, anebo se vědci shodují v tom, že sexuální orientaci si člověk nevybírá dobrovolně, ale že se s ní už narodil. Těžko říci, jestli je toto tvrzení správné. Asi to záleží na mnoha faktorech například v jaké rodině dítě vyrůstá, s kým se schází ve svém volném čase apod.
Nevím, jestli před knihou JE TO JINAK, MAMI, existovaly knihy s tématem LGBT na Slovensku, anebo se jednalo o úplně první knihu zpracovanou v románové podobě s tímto námětem. Je jisté, že hodně mužů, kteří jsou gayové, svou orientaci nikdy nepřiznají a řada z nich žije v manželství se ženou, kterou mohou podvádět s nějakým mužem – milencem. Někdo orientaci skrývá po celý svůj život. Je určitě rozdíl, pokud člověk žije ve velkém městě, anebo na malé vesnici, kdy lidé všechno o sobě ví. Myslím si, že na Slovensku je situace ohledně gayů jiná než v ČR a lidé na Slovensku zastávají konzervativní postoj ohledně rodiny a výchovy dětí. U nás máme schváleno registrované partnerství, ale podle informací, které jsem se dočetl, na Slovensku takový zákon není. Další otázkou, která je hodně palčivá, jsou adopce dětí homosexuálních párům, jestli je to správné či nikoliv.
Myslím si, že nejdůležitější ze všeho je, jestli si dva lidé, kteří spolu žijí, budou rozumět a budou chtít společně žít a je jedno, jestli v partnerství je muž a žena, muž a muž, nebo žena a žena. Každý má svobodnou vůli, jak naloží se svým životem a s kým bude trávit svůj volný čas. Samozřejmě, že některým lidem se to nebude líbit ať už je se jedná o samotnou rodinu, přátele nebo blízké, ale člověk by si měl uvědomit, že jsme svobodné lidské bytosti, které se rozhodují podle sebe. Rodičům třeba může být líto, když jejich děti nebudou mít svoje vlastní děti a oni nebudou mít vnoučata. Jejich život si představovali v jiných barvách, takže z tohoto úhlu pohledu chápu rodiče a jejich myšlení. Z druhé strany, pokud nepřijmou dítě s jinou sexuální orientaci, tak můžou o něj přijít a mohou se od sebe odcizit na dlouhé roky, což je určitě škoda. Každý případ je odlišný. Myslím si, že každý člověk chce být šťastný ať už si zvolí partnera stejného pohlaví či nikoliv. Lidé, kteří nás mají rádi, zůstanou při nás a budou nás podporovat, jiní lidé se od nás mohou odtrhnout a nebudou chtít mít s námi nic společného, pokud nepřehodnotíme svoje stanovisko.
Nevím, co by řekla moje babička, pokud by ještě žila, ale spíše si myslím, že by s mými slovy v předcházejícím odstavci určitě nesouhlasila, poněvadž by to pokládala za špatnou věc. Babička byla křesťanka a smysl života viděla v rodině, v klasickém manželství a výchově dětí.
Za komunismu byla homosexualita zakázaná a lidé, kteří se k homosexualitě hlásili, byli zavřeni do vězení. Po roce 1990 se všechno uvolňovalo včetně této oblasti. Knih s tematikou LGBT vychází velice hodně a řekl bych, že knižní trh je jimi už přesycen a já tyto knihy už čtu zřídkakdy. Knihu JE TO JINAK, MAMI jsem vyzkoušel a kniha mne rozhodně nezklamala. Patří k těm lepším, které jsem četl z tohoto žánru. Ukazovala reálné příběhy jaké se odehrávají ve skutečnosti bez všech příkras a ozdob.
Kniha má pěkný přebal.
Kontakt
Účet
Recenze
V knize se vyskytují témata nejen o homosexualitě, ale také se v ní píše o dalších závažných tématech. Autorka píše otevřeně o sexu, v románu se nachází sexuální scény, ale myslím si, že nejsou popisovány do detailu, takže jsou stravitelné pro čtenáře, kteří nemají rádi tyto popisy. V knize se vyskytuje také humor, takže na mnoha místech působí kniha odlehčeně a mnohdy jsem se také pousmál. Autorka se nevyhýbá ani vulgarismům.
Hlavní postavou románu je BORIS, který se zamiloval do MARKA, ale Marko se rozhodne od něj odejít, poněvadž se bude ženit. Do Borisova života později vstoupí mladý lékař MICHAL. Boris před svou rodinou tají, že je gay. Jedno dne se rozhodne, že řekne pravdu své mamce. Jak jeho mamka přijme toto sdělení? Odváží se Boris říci pravdu také babičce, kterou má hodně rád? To zjistíte, když si přečtete tento román. Oblíbil jsem si také Borisovu babičku. Líbilo se mi, že překladatelka ponechala v babiččiných větách slovenský jazyk. Kniha se četla celkově dobře, kapitoly jsou krátké. Závěr mne docela překvapil, určitě jsem takový závěr neočekával.
Myslím si, že pohled lidí na homosexualitu na Slovensku a v České republice je hodně odlišný. Myslím si, že u nás je jednodušší přiznat se ke své orientaci a lidé to lépe přijmou než třeba na Slovensku, poněvadž na Slovensku je hodně lidí věřících a nikdy nebudou souhlasit s tím, když dva muži budou žít ve společné domácnosti a dělat všechno, co k partnerství patří. Patrně by řekli, že je to proti samotnému Bohu a nebudou mít nikdy pro to pochopení. V jejich očích to může být jeden z největších hříchů. Podle nich je nejsprávnější model ten, když muž a žena se vezmou, zplodí děti a budou je společně vychovávat. Tak to má být, vždy to tak bylo a není důvod, aby se něco v tomto modelu měnilo. Životu je třeba dát řád, aby měl smysl. Podle výzkumů vyplývá, anebo se vědci shodují v tom, že sexuální orientaci si člověk nevybírá dobrovolně, ale že se s ní už narodil. Těžko říci, jestli je toto tvrzení správné. Asi to záleží na mnoha faktorech například v jaké rodině dítě vyrůstá, s kým se schází ve svém volném čase apod.
Nevím, jestli před knihou JE TO JINAK, MAMI, existovaly knihy s tématem LGBT na Slovensku, anebo se jednalo o úplně první knihu zpracovanou v románové podobě s tímto námětem. Je jisté, že hodně mužů, kteří jsou gayové, svou orientaci nikdy nepřiznají a řada z nich žije v manželství se ženou, kterou mohou podvádět s nějakým mužem – milencem. Někdo orientaci skrývá po celý svůj život. Je určitě rozdíl, pokud člověk žije ve velkém městě, anebo na malé vesnici, kdy lidé všechno o sobě ví. Myslím si, že na Slovensku je situace ohledně gayů jiná než v ČR a lidé na Slovensku zastávají konzervativní postoj ohledně rodiny a výchovy dětí. U nás máme schváleno registrované partnerství, ale podle informací, které jsem se dočetl, na Slovensku takový zákon není. Další otázkou, která je hodně palčivá, jsou adopce dětí homosexuálních párům, jestli je to správné či nikoliv.
Myslím si, že nejdůležitější ze všeho je, jestli si dva lidé, kteří spolu žijí, budou rozumět a budou chtít společně žít a je jedno, jestli v partnerství je muž a žena, muž a muž, nebo žena a žena. Každý má svobodnou vůli, jak naloží se svým životem a s kým bude trávit svůj volný čas. Samozřejmě, že některým lidem se to nebude líbit ať už je se jedná o samotnou rodinu, přátele nebo blízké, ale člověk by si měl uvědomit, že jsme svobodné lidské bytosti, které se rozhodují podle sebe. Rodičům třeba může být líto, když jejich děti nebudou mít svoje vlastní děti a oni nebudou mít vnoučata. Jejich život si představovali v jiných barvách, takže z tohoto úhlu pohledu chápu rodiče a jejich myšlení. Z druhé strany, pokud nepřijmou dítě s jinou sexuální orientaci, tak můžou o něj přijít a mohou se od sebe odcizit na dlouhé roky, což je určitě škoda. Každý případ je odlišný. Myslím si, že každý člověk chce být šťastný ať už si zvolí partnera stejného pohlaví či nikoliv. Lidé, kteří nás mají rádi, zůstanou při nás a budou nás podporovat, jiní lidé se od nás mohou odtrhnout a nebudou chtít mít s námi nic společného, pokud nepřehodnotíme svoje stanovisko.
Nevím, co by řekla moje babička, pokud by ještě žila, ale spíše si myslím, že by s mými slovy v předcházejícím odstavci určitě nesouhlasila, poněvadž by to pokládala za špatnou věc. Babička byla křesťanka a smysl života viděla v rodině, v klasickém manželství a výchově dětí.
Za komunismu byla homosexualita zakázaná a lidé, kteří se k homosexualitě hlásili, byli zavřeni do vězení. Po roce 1990 se všechno uvolňovalo včetně této oblasti. Knih s tematikou LGBT vychází velice hodně a řekl bych, že knižní trh je jimi už přesycen a já tyto knihy už čtu zřídkakdy. Knihu JE TO JINAK, MAMI jsem vyzkoušel a kniha mne rozhodně nezklamala. Patří k těm lepším, které jsem četl z tohoto žánru. Ukazovala reálné příběhy jaké se odehrávají ve skutečnosti bez všech příkras a ozdob.
Kniha má pěkný přebal.