Jiří Štědroň píše stejně, jako zpívá, hraje nebo skládá písničky. Aby pobavil. Lehce a s úsměvem. Hrdinové jeho dvou povídek „Když zpívat, tak vesele“ a „Šeříky až bílé“ se pohybují prostředími, která autor důvěrně zná. Jsou to profesionálové, ale nevychloubají se tím, jsou sympatičtí, ale...
číst celé
Jiří Štědroň píše stejně, jako zpívá, hraje nebo skládá písničky. Aby pobavil. Lehce a s úsměvem. Hrdinové jeho dvou povídek „Když zpívat, tak vesele“ a „Šeříky až bílé“ se pohybují prostředími, která autor důvěrně zná. Jsou to profesionálové, ale nevychloubají se tím, jsou sympatičtí, ale nehřeší na to, jsou skromní a slušní, ale když o něco jde, třeba se i poperou. Hledají a pochybují a to správné nerozpoznají vždycky na první pokus.
schovat popis
Recenze