Lidé už dávno ovládli svou planetu a chtějí víc, ovládnout vesmír - i čas. Možnost podívat se do minulosti je tak lákavá - spatřit svět před stamilióny lety. Svět rodících se kontinentů, svět patřící největším predátorům, co kdy na Zemi žili.Cestovatelé v čase ale netuší, že se vydávají někam,...
číst celé
Lidé už dávno ovládli svou planetu a chtějí víc, ovládnout vesmír - i čas. Možnost podívat se do minulosti je tak lákavá - spatřit svět před stamilióny lety. Svět rodících se kontinentů, svět patřící největším predátorům, co kdy na Zemi žili.
Cestovatelé v čase ale netuší, že se vydávají někam, kam nepatří. Do prostoru a času, kde se setkají s něčím, s čím si nedokáží poradit ani jejich nejmodernější zbraně. Tam, kde je něco, co nás může zabít všechny.
Vzduch byl teplý, téměř horký, páchl sírou, silicí a dalšími neidentifikovatelnými vůněmi. Tma se změnila v šero, po stranách jsem zahlédl siluety postav se zbraněmi. Vzepřel jsem se těm, co mi drželi hlavu v předklonu a podíval se vzhůru. Na východě už obloha zbledla, ale na západě ještě zůstával černý samet zdobený hvězdami. Nepoznal jsem jediné souhvězdí. Podařilo se to, dostali jsme se, kam jsme chtěli. Asi, možná.
Z dálky se ozvalo hluboké zadunění, dlouhé a táhlé, odpovědělo mu několik dalších, o mnoho slabších. Lodi zdravící se na moři? Nesmysl. Nedaleko od nás, ne dál než dvacet třicet metrů, zaskřípěl štěrk. Neodvážil jsem se pohnout, jen jsem co nejvíc natáhl krk, abych lépe viděl. Štěrk skřípěl dál, možná i kameny pod velkou vahou, měl jsem pocit, že vidím temnou pohybující se hmotu, ale možná jsem si to jen namlouval. Siluety s puškami se napjaly
schovat popis
Recenze
A jsem čím dál víc spokojenější.
Ale k věci, respektive ke knížce.
Ta poslední co jsem četl nese název Predátoři a napsal ji Miroslav Žamboch.
Čekal jsem akční nářez, plný krve, mimozemšťanů, kyborgů a zachraňování naší planety. Leč opak je pravdou. Tedy částečně. Akci to má, ale obsahově je to někde jinde. Tento příběh se odehrává hluboko v minulosti kdesi v druhohorách. Skupina lovců se vydává časovou smyčkou do minulosti ulovit si nějakého toho dinosaura. Sice se jim to částečně splní, ale musí odolávát podivným útokům tamní fauny. Miroslav Žamboch tu rozvíjí zajímavou teorii o chování jednoho prehistorického zvířete z velice zvláštní a pro ostatní tvory nebezpečnou zbraní.
Nebudu prozrazovat, ale mohu napsat, že příběh se pěkně čte
a rozhodně ho mohu doporučit pro milovníky dobrodružného žánru
šmrncnutého trochou sci-fi.
Tady budu citovat nejtežší odstavec knihy. Nechci vás tím nijak odrazovat, spíš naopak.
Ale upřímně, že je to zajímavá teorie:
"Dvě stě sedmnáckrát jsme museli totálně přebudovat toroidní vinutí vytvářející kolem transportovaného výseku časoprostorového kontinua extrémě silné elektromagnetické pole zahušťující plazmu na takové hodnoty, až dojde k lokálnímu zhroucení a skoku podél volného vektoru."
Nicméně jsem začal číst ..... a nemohl přestat. Dneska je to jedna z knich, ke kterým se po nějaké době opakovaně a rád vracím.
Nejsem si zcela jist, proč tomu tak je. Možná i tím, že hrdina je spíš "obyčejný", ale přitom docela reálný na rozdíl od jiných. Rovněž děj knihy mi plně vyhovoval, má spád a je vcelku uvěřitelný (možná až ke konci knihy trochu nereálný), vcelku knize nemám co vytknout.
Doporučuji všem! Jediné, co mně trochu chybí je, že autor zatím (přes značný časový odstup od prvního vydání) nenapsal pokračování, třebaže podle "otevřeného" konce knihy se s nějakým pokračováním evidentně počítalo...
Určitě doporučuji.
Moc mě to bavilo.