Konečně jsem se dočkala a po dlouhém čekání a neustálých dotazech vyšla kniha Devět nocí :-D. Těšila jsem se na nové dobrodružství a na odhalení mnoha tajemství. Přece jen v první knize se to jen hemžilo nejrůznějšími náznaky, ale i zajímavými popisy dané doby, života obyvatel a tak dále. Dystopické příběhy mám v oblibě, protože mě zajímá pohled jiných lidí na to, jak by to mohlo vypadat v budoucnu, až se prostě lidstvo vymkne kontrole a téměř se zničí. Ne že bych se v tom vyžívala, ale já osobně si myslím, že je to nevyhnutelná pravda. Bylo tedy jasné, že díky tomuto hledisku, budu chtít vědět více.
V podstatě se navázalo na konec prvního dílu a nebyl tak jediný problém si na spoustu uplynulých věcí vzpomenout, i po takové době. V opačném případě autorka sem tam něco náznakem sama připomene (za což dávám vždycky plusové body). Před hlavními hrdiny stojí zase nové překážky a jsou neustále nuceni je řešit. A ne jen ty spojené s válkou. I jejich vzájemné vztahy se dost mění a prolínají. Je pravda, že občas mi to přišlo úsměvné a lehce naivní či zvláštní. Především jsem si chvílemi připadala, jako bych četla nějakou vyloženě YA literaturu, i když tyhle postavy už jsou starší, spíše ke třicítce. Ale přesto jsem v celkovém dojmu hodně spokojená.
V knize se vyskytuje opravdu velké množství akcí a bojových scén, takže se nudit nebudete. V tomto ohledu jsem byla velice nadšená, protože spousta autorů se ve svých knihách věnuje zápasům a bitvám na pár vteřin a jen velice střídmě, jejich popisům se dost nevěnují a nechají je příliš rychle plynout. Neuvědomují si, že to, co oni vidí při tvorbě ve své hlavě, to zase nevidí čtenář. Tady však budete mít při čtení pocit, jakoby se vám před očima odvíjela páska s filmem. Autorka sama zmiňovala, jak se někdy radí i s odborníky a za to jsem ráda. Kniha v tomto ohledu pracuje naprosto dokonale.
Hlavní postavy mezi sebou dobře fungovaly, i když občas bylo zvláštní sledovat, jak Sera mezi ně zapadla a jaké mají vzájemné vztahy. Občas to působilo jako milostný několikaúhelník. Zároveň neustálé komplikace mezi ní a Parkerem mi přišly zbytečné, proč by prostě nemohli mít alespoň v tomto více štěstí? Tohle už jsem zažila v několika knihách, takže mít konečně změnu by se mi zamlouvalo trochu víc. Ale jo, beru to jak to je. Každý má prostě jiný pohled na věc :-).
Kniha byla čtivá, výborně napsaná. Bavilo mě vrátit se do tohoto zničeného světa, kde lidstvo přežívá. I to poselství toho, jaká je lidská povaha, a že se za žádných okolností prostě nezmění, je všudypřítomná. Lidé to mají prostě v sobě, zničit se. Navíc v sobě ukrývají dobré i špatné vlastnosti a záleží na situaci, která z těchto částí převáží. Velkým plusem je nespočet akčních scén a v závěru krásná souhra týmu. Opravdu mě to bavilo od začátku až do konce, knihu jsem jen nerada odkládala. Závěr byl dost překvapivý, protože jsem rozhodně nečekala takové vyústění (a stále nevím, jaký názor si na to utvořit :-)). Teď mám však jedinou otázku - vrátíme se ještě někdy do Sabrie?
Recenze
V podstatě se navázalo na konec prvního dílu a nebyl tak jediný problém si na spoustu uplynulých věcí vzpomenout, i po takové době. V opačném případě autorka sem tam něco náznakem sama připomene (za což dávám vždycky plusové body). Před hlavními hrdiny stojí zase nové překážky a jsou neustále nuceni je řešit. A ne jen ty spojené s válkou. I jejich vzájemné vztahy se dost mění a prolínají. Je pravda, že občas mi to přišlo úsměvné a lehce naivní či zvláštní. Především jsem si chvílemi připadala, jako bych četla nějakou vyloženě YA literaturu, i když tyhle postavy už jsou starší, spíše ke třicítce. Ale přesto jsem v celkovém dojmu hodně spokojená.
V knize se vyskytuje opravdu velké množství akcí a bojových scén, takže se nudit nebudete. V tomto ohledu jsem byla velice nadšená, protože spousta autorů se ve svých knihách věnuje zápasům a bitvám na pár vteřin a jen velice střídmě, jejich popisům se dost nevěnují a nechají je příliš rychle plynout. Neuvědomují si, že to, co oni vidí při tvorbě ve své hlavě, to zase nevidí čtenář. Tady však budete mít při čtení pocit, jakoby se vám před očima odvíjela páska s filmem. Autorka sama zmiňovala, jak se někdy radí i s odborníky a za to jsem ráda. Kniha v tomto ohledu pracuje naprosto dokonale.
Hlavní postavy mezi sebou dobře fungovaly, i když občas bylo zvláštní sledovat, jak Sera mezi ně zapadla a jaké mají vzájemné vztahy. Občas to působilo jako milostný několikaúhelník. Zároveň neustálé komplikace mezi ní a Parkerem mi přišly zbytečné, proč by prostě nemohli mít alespoň v tomto více štěstí? Tohle už jsem zažila v několika knihách, takže mít konečně změnu by se mi zamlouvalo trochu víc. Ale jo, beru to jak to je. Každý má prostě jiný pohled na věc :-).
Kniha byla čtivá, výborně napsaná. Bavilo mě vrátit se do tohoto zničeného světa, kde lidstvo přežívá. I to poselství toho, jaká je lidská povaha, a že se za žádných okolností prostě nezmění, je všudypřítomná. Lidé to mají prostě v sobě, zničit se. Navíc v sobě ukrývají dobré i špatné vlastnosti a záleží na situaci, která z těchto částí převáží. Velkým plusem je nespočet akčních scén a v závěru krásná souhra týmu. Opravdu mě to bavilo od začátku až do konce, knihu jsem jen nerada odkládala. Závěr byl dost překvapivý, protože jsem rozhodně nečekala takové vyústění (a stále nevím, jaký názor si na to utvořit :-)). Teď mám však jedinou otázku - vrátíme se ještě někdy do Sabrie?
Před Zuzanou Strachotovou také musím smeknout svůj imaginární klobouk díky skvělému vykreslení kontrastu světa mezi povstaleckým Blokem a citadelou. Tuhle laťku autorka nasadila v prvním díle vysoko a já jsem ráda, že se ji podařilo udržet.
Co se týče romantických linek, autorka zde trošku přitvrdila a věnovala se jim o něco více, než v prvním díle, což mělo za následek zpomalení dějové linky. To bylo znát hlavně na začátku příběhu, než se to trošku rozjelo a otěže opět nepřevzala akce. Co mi trošku kazilo dojem ze čtení, byl rýsující se milostný trojúhelník, ale to nebylo nic, co bych nedokázala překousnout. A hlavně je to pravděpodobně způsobené mým subjektivním názorem, jelikož jsem poslední dobou v knihách přeúhelníkovaná.
Také jsem se občas pozastavila nad trošku nesmyslným a naivním chování hlavních postav, ale ani tohle mě neodradí od názoru, že si prostě tyhle dvě knihy musíte přečíst!
Poslední věc, ke které si neodpustím poznámku je samotný konec knihy. Upřímně, to mě trošku zklamalo. Abych nespoilerovala, tak nemůžu říct, co přesně mi vadilo. Jediné, co můžu prozradit je, že jsem prostě čekala víc - ve smyslu velkolepější zakončení příběhu. Ale i přes tento fakt, se knihy Zuzany Strachotové přesouvají na poličku s tituly, které si určitě přečtu znovu.
Knihy Devět dní a Devět nocí představují bravurně napsaný příběh z postapokalyptického prostředí, který chytne a už nepustí. Setkáte se tu se spoustou akce, fanatismu a nečekaných zvratů, které vám nedovolí přestat číst. Takže pokud zrovna nemáte po čem sáhnout, tohle čtivo doporučuji všemi deseti.