Když se össenská Loď vynoří z R-A prostoru mrtvá, pro Össeany je to důvod ke smutečním obřadům – a pro Pozemšťany drama. Členové posádky, kteří katastrofu přežili, mají být obětováni. Církev se nehodlá vzdát tisíciletých tradic kvůli životům několika lidí z planety, která se jim podřizuje čím dál...
číst celé
Když se össenská Loď vynoří z R-A prostoru mrtvá, pro Össeany je to důvod ke smutečním obřadům – a pro Pozemšťany drama. Členové posádky, kteří katastrofu přežili, mají být obětováni. Církev se nehodlá vzdát tisíciletých tradic kvůli životům několika lidí z planety, která se jim podřizuje čím dál víc. Skutečně budou Pozemšťané mlčet i tentokrát? Copak nikdo nedokáže Össeany zastavit?
Lucas Hildebrandt pokusy o záchranu ignoruje. Necítí se jako hrdina, který by měl jednat: je jen stínem svého dřívějšího já, zbavený vůle, závislý na össenských drogách, vyhořelý. Sám už od sebe nic nečeká. A přesto je to právě on, kdo dokáže postřehnout podstatné věci. Uvědomuje si projevy yantrünu, Vidění, Čtvrté složky Pětice. Tuší, že smrt Lodi je předzvěstí mnohem zásadnějších změn – změn, vůči kterým jsou Pozemšťané slepí.
Hrozba, o které se mluví v össenských Knihách, je tady.
Tam ve vesmíru už to začalo.
schovat popis
Recenze
Co se týče knihy samotné, opět se podíváme za Lucasem, který si bude procházet momentálně velmi těžkým životním obdobím, kdy ho změna doslova a do písmene poznamená a kdyby jenom to, ještě se stane mediální tragédie a jak z toho vybruslit?
Líbí se mi na knize ukázka bezmocnosti nebo spíše pasivity lidí. V současnosti věčně přivíráme oči, které by naši předchůdci radikálně řešili. Hrajeme si na pasifisty a raději se nedíváme na hrůzy, které se dějí všude kolem a mají na nás nedozírný dopad. A pak se strašně divíme, když to překročí mez.
V tomto příběhu už to mez překročilo, ale dělá s tím někdo něco? Marně se snaží věřit na zázraky, dovolávají se hrdinů, ale žádní X-meni či Avengers nepřicházejí. Co pak dělat? Zase přivírat oči a hrbit záda?