"Tu partii jsem prohrál. Připadalo mi najednou, že každý tah na šachovnici je starý a byl už kdysi někým hrán. Snad i naše dějiny už byly kdysi hrány, a my taháme své figurky stejnými tahy k stejným porážkám jako kdysi."
Velmi nadčasové, stále aktuální dílo. Právě tento fragment mi přijde značně vystihující naši aktuální situaci v naší zemi.
Válka s mloky je skvělým dílem, třebaže jsem ze začátku byla trochu rozpačitá a zdálo se mi, že se stále nic neděje, všechno se táhne... Až když jsem začala dospívat k tomu, kde všechno začalo nabírat na vážnosti, tak jsem si zpětně uvědomovala ten pomalý, ale neúprosný konec, který se nezadržitelně blížil od samého začátku. První intenzivnější pocity ve mně vyvolal už popis pokusů na Mlocích, zacházení s nimi a jejich hanebné využívání jako levné pracovní síly. Postupně se vše ale začne obracet, a najednou jsou to právě Mloci, kdo napadají pobřeží a souše. Z poslední části - války - jsem měla husí kůži, když jsem si něco takového představila reálně.
A přece... právě takové věci se dějí. Nejsou Mloci, ale jsou Lidi. Lidi, co vedou zbytečné války se zbytečnými oběťmi a obrovskými škodami. My hubíme nejen ostatní, ale zároveň i sami sebe. Každý by se měl nad touto knihou zamyslet a možná zjistí, že přestože je to sci-fi, tak náš svět vystihuje mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát.
"Mučila mne pochybnost, máme-li (v přísně vědeckém smyslu) právo mluvit o svém (míním lidském) duševním životě, pokud jsme jeden druhému nevykuchali mozkové laloky a nepřeťali senzorické dráhy. Měli bychom se vlastně na sebe vrhnout se skalpely v rukou, abychom navzájem studovali svůj duševní život."
"Otázka zní: Je a byl vůbec kdy člověk schopen štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor; ale lidstvo nikoliv. Celé neštěstí člověka je v tom, že byl nucen stát se lidstvem, nebo že se jím stal příliš pozdě, kdy byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry, stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené."
Recenze
Když Mloci potápějí pevninu a vraždí lidi, politici se shodnou jen na tom: “Zdržet se všech opatření, jež by Mloci mohli pociťovat jako represivní“. Bez jakýchkoli interpretačních nejasností Čapek říká, co je třeba dělat:
- nekrmit Mloky,
- nezaměstnávat je, nic od nich nekupovat, ať se živí bez nás,
- nedodávat jim zbraně, kovy, třaskaviny,
- postavit je mimo zákon a vyloučit z našeho světa, příroda si už udělá pořádek v jejich nadbytku,
- vytvořit Ligu křesťanských národů proti Mlokům a bránit se se zbraní v ruce
Čapek však rozhodně není nihilista a tak na závěr naznačuje možné řešení i v situaci, kdy se zdá již vše ztraceno a zbytky lidstva se tísní na posledních kusech pevné země. Mloci jsou totiž rozdělení na dvě velké a nesmiřitelné skupiny. Pokud by se podařilo tuto nevraživost využít, dojde po krvavých bojích k jejich vzájemnému vyhubení a lidé mohou dostat šanci na návrat.
Napsat takovou knihu dnes, byl by Čapek označen za fašistu, rasistu a xenofoba a možná by na něj nějaký „dobroděj“ či jak Čapek říká „Salamandrián“ dokonce podal trestní oznámení.
Velmi nadčasové, stále aktuální dílo. Právě tento fragment mi přijde značně vystihující naši aktuální situaci v naší zemi.
Válka s mloky je skvělým dílem, třebaže jsem ze začátku byla trochu rozpačitá a zdálo se mi, že se stále nic neděje, všechno se táhne... Až když jsem začala dospívat k tomu, kde všechno začalo nabírat na vážnosti, tak jsem si zpětně uvědomovala ten pomalý, ale neúprosný konec, který se nezadržitelně blížil od samého začátku. První intenzivnější pocity ve mně vyvolal už popis pokusů na Mlocích, zacházení s nimi a jejich hanebné využívání jako levné pracovní síly. Postupně se vše ale začne obracet, a najednou jsou to právě Mloci, kdo napadají pobřeží a souše. Z poslední části - války - jsem měla husí kůži, když jsem si něco takového představila reálně.
A přece... právě takové věci se dějí. Nejsou Mloci, ale jsou Lidi. Lidi, co vedou zbytečné války se zbytečnými oběťmi a obrovskými škodami. My hubíme nejen ostatní, ale zároveň i sami sebe. Každý by se měl nad touto knihou zamyslet a možná zjistí, že přestože je to sci-fi, tak náš svět vystihuje mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát.
"Mučila mne pochybnost, máme-li (v přísně vědeckém smyslu) právo mluvit o svém (míním lidském) duševním životě, pokud jsme jeden druhému nevykuchali mozkové laloky a nepřeťali senzorické dráhy. Měli bychom se vlastně na sebe vrhnout se skalpely v rukou, abychom navzájem studovali svůj duševní život."
"Otázka zní: Je a byl vůbec kdy člověk schopen štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor; ale lidstvo nikoliv. Celé neštěstí člověka je v tom, že byl nucen stát se lidstvem, nebo že se jím stal příliš pozdě, kdy byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry, stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené."
Jednak môže sa jednať o popis toho, čo sa môže stať, ak začneme vyžívať prírodné zdroje nevhodným, neúmerným, spôsobom; alebo opis primitívneho a obmedzeného správania sa davu a stádovitosti; alebo toho, aké nezmyselné je delenie ľudí na národy, na kasty, rozdelenie sveta na štáty a následné bojovanie medzi sebou; alebo varovanie pred nebezpečnou rozpínavosťou sa na úkor ostatných, v tom čase parafráza na budovanie nemeckej tretej ríše; alebo proste len alegória ľudskosti a fikcie spôsobu života, ktorý si ľudstvo vymyslelo
Odporucam
Knihu Válka s mloky jsem nečetla kvůli maturitě nebo povinné četbě ve škole, ale prostě jen tak, protože vím, že klasikové, a i ti naši mají mnohem lepší knihy než současní spisovatelé. Opět jsme se nezmýlila. Kniha byla ze začátku trochu táhlá, ale poté mě začala neskutečně bavit. A zároveň děsit. Čapek to napsal velmi věrohodně a doopravdicky, navíc se mi líbily časté vložené letáky či reklamy, působilo to díky tomu ještě mnohem víc reálněji a bylo z toho vidět, že je autor opravdu novinář. A konec mě zděsil...