Druhá část nového dvoudílného románu Františka Kotlety, v němž nechybí typické ingredience pro nejkontroverznějšího autora současné tuzemské fantastiky: brutalita, sex a nadsázka. Ve světě dávných bohů to vře. Objevil se totiž ztracený mocný artefakt a ta, která jej získala, má s ním velké plány. Ne, takové, jako by měla matka Tereza, spíš Amin, řezník z Ugandy. Je tady ale jeden muž. Voják, zrazený a zabitý, přesto kupodivu stále živý a plný touhy si to vyřídit s každým bohem, který se mu postaví do cesty. Nejdřív ale musí zjistit, proč přežil místo toho, aby hnil na břehu řeky okusován potkany. A pak? Pak už jen musí najít nejvyššího z bohů, který se, podle zlovolné šeptandy, dal na křesťanství. Bez jeho pomoci totiž novou vládkyni bohů nikdy neporazí. A Ježíšek se bude zlobit. František Kotleta dokončuje svou divokou jízdu slovanským panteonem za řevu pistolí, vytí vlkodlaků a svištění chladných zbraní.
schovat popis- Nakladatel: Epocha
- Kód:
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Brožovaná
- Počet stran: 304
- Šířka balení: 11 cm
- Výška balení: 18 cm
- Hloubka balení: 23 mm
- Váha balení: 224 g
Recenze
A nutno dodat, že jedno mleté maso je lepší než druhé.
Perunova krev je již druhá kniha z této série.
Těmto dvou unikátům předcházela trilogie Bratrstvo krve.
Všech pět kusů vřele doporučuju, Je to nářez.
Malá ochutnávka:
A pak jsem to uviděl.
Kousek nade mnou, v místě, kde se lidské tělo měnilo na zvířecí......
......měl Jastarica umístěno své pohlavní nádobíčko.
Nikdy v životě mě nezajímalo, jakým způsobem se rozmnožují ještěrky, ale i tak mi bylo jasné,
že tenhle kousek je stoprocentní součást jeho lidské stránky......
.....Kopanec do koulí přece musí bolet i božského bastarda, no ne?
Nožem jsem mu přesekl páteř a změnil tak Boha na dva polobohy.......
Už mohu umřít, slyšel jsem jednoho z nejmocnějších slovanských bohů říct slovo "kurevsky"
Určitě potěší výběr postav, všichni jsou známí ze slovanských povídaček a příběhů, a proto si, všímavý člověk, můžete udělat obrázek, pokud odmyslíte všechny ty nepřesnosti a vypitváte jen ty pravdivější části, o víře starých Slovanů.
Konec mi přišel takový zvláštní, určitě jsem nečekal, že tam takhle nastřelí křesťanskou víru, ale budiž.
Apokalypsa obřích rozměrů ve dvojce Perunovy krve na mne byla celkem síla. Pořád jsem čekal takové komorní drama, ale tohle mne příjemně překvapilo, jen konec byl už hodně předvídatelný a krátký. Zase... někdy je prostě happy-end přirozeně krvavou nutností.