Baví vás skutečné kriminální případy? Máte rádi svérázné postavičky a zajímá vás práce policie? Soubor krimi povídek „Poslouchej toho s pistolí!“ vás zavede do Písku, kde své případy řeší několik vyšetřovatelů, kteří si o nikom a o ničem nedělají iluze. Ačkoliv jsou všechny příběhy moderní, dýchne na vás příjemná atmosféra první republiky.
Pokud máte rádi českou krimi, pak vám nemusím Ladislava Berana (1945) představovat. Tento písecký rodák se v literatuře pohybuje několik desetiletí a ve své tvorbě se zaměřuje na pravdivé příběhy. Materiálu má pro své knihy dost a dost, protože dlouhá léta pracoval jako kriminalista. Brněnské nakladatelství Moba mu vydalo již několik knih povídek. Jedna série se týká případů četnické pátračky ze 30. let, ta druhá je veskrze aktuální.
Krimi povídky v novince „Poslouchej toho s pistolí!“ se odehrávají v dnešní době, ale protože hlavní hrdinové – policisté jsou zkušení mazáci, čtenář se dozví ledacos o tom, jaké byly v písecké galerce poměry před listopadovou revolucí. Většina trestných činů a přečinů je závislá na době a na prostředí, a tak se setkáváme s příběhy, které jsou typické právě pro Písecko. V protokolech převažují loupeže v chatových oblastech, vykrádání kostelů a trestná činnost závislá na blízkosti hranic, do které patří prostituce, pašování drog nebo bílého masa.
Beranovi policisté nejsou žádní supermani a ani ničím nepřipomínají neomylné Velké detektivy klasických detektivek. Jsou to obyčejní smrtelníci, kteří se snaží dělat svou práci sice kvalitně, ale zároveň s co nejmenší námahou. Autor není patetický, naopak ke svým policistům přistupuje s určitou dávkou sarkasmu a ironie. Nedělá z nich hrdiny bez bázně a hany a jeho vyšetřovatelé mají špatné i dobré stránky, a co se týče jejich povolání, mají lepší i horší dny. Občas si rýpnou do Pražáků, občas se posmívají rychlokvaškám z Policejní akademie a nezřídka komentují americké krimi seriály, které jsou z jejich pohledu naprostou sci-fi.
Někdy se nachomýtnou k velkému případu, ale většinou si hrabou na svém písečku menších deliktů. Své hloupé a nepříliš nápadité recidivisty znají jako své boty, a tak ve většině případů vědí, za kým zajít. Povídky jsou různorodé a ze všech na vás dýchne milá atmosféra první republiky. Pokud se vám líbí Čapkovy Kapesní povídky nebo příběhy Hříšných lidí města pražského, tahle kniha bude váš šálek čaje. Beranovi je jedno, jestli píše o policistovi nebo o zloději, každému věnuje náležitou péči a lásku. Díky tomu jsou jeho aktéři plnokrevné postavy, které si dokážete zamilovat. Kniha je plná laskavého humoru a je znát, že Beran má obrovské pochopení pro všechny lidské slabůstky.
Zákony v jeho knize občas dostanou na frak, ale hlavní je, že Spravedlnost má poslední slovo. S některými rozhodnutími policistů možná nebudete souhlasit, něco vás udiví, ale Beran se rozhodl psát upřímně a poctivě o tom, jak to u policie chodí. Jeho postavy používají argot, profesionalismy nebo slang a číst jeho povídky je obrovský zážitek. Dialogy jsou jiskrné a odkoukané ze života. Mě nejvíc bavily povídky, v nichž vystupují hubaté ženské, a také ty, ve kterých Beran odkrývá triky policistů.
U knihy „Poslouchej toho s pistolí!“ se budete zaručeně bavit a nejspíš sami sebe překvapíte tím, s kým vlastně sympatizujete a komu držíte palce. schovat popis