„Konec milovníka žen“ je soubor devíti detektivních povídek z pera známé české spisovatelky Inny Rottové. Ačkoliv jsou všechny povídky napínavé, nechybí v nich ani nadsázka a jízlivý humor. Hlavní slovo tu mají ženy a všechny příběhy jsou o mezilidských vztazích.
Novinku vydala brněnská Moba, která už autorce Inně Rottové vydala řadu románů a povídek. „Konec milovníka žen“ vyšel v zelené edici Původní česká detektivka a vy se v něm setkáte s hrdiny, které můžete znát z románů Rottové. Povídek je celkem devět. V prvních šesti je hlavní hrdinkou kapitánka kriminálky Sabina Hronová. V posledních třech povídkách exceluje Jana Brodská, tchyně majitele detektivní agentury. Obě dámy se spolu setkávají v povídce „Podezřelý badatel“. V té si Sabina Hronová najme agenturu Petra Brodského, aby jí pomohl s vyšetřováním případu, který se jí osobně dotýká.
Která z hrdinek vám bude sympatičtější, záleží pouze na vašem vkusu. Sabina v prvních povídkách je mladá žena vracející se z mateřské dovolené do práce. Jana je postarší dáma, která si dny důchodu zpestřuje příležitostnou prací v detektivní agentuře. Ač to bude znít paradoxně, přijde mi, že větší šmrnc má právě Jana. Možná to bude i tím, že její povídky Rottová vypráví v první osobě, kdežto pro kapitánku Sabinu si nechala er-formu. Postava důchodkyně Jany působí živěji i díky tomu, že se o ní dozvíte víc informací. Díky ich – formě si Jana může dovolit v duchu komentovat situaci a nemusí brát na nikoho ohledy.
Právě tohle je největší autorčinou devizou. U jejích postav a postaviček máte pocit, že je důvěrně znáte. Všichni jsou tak nádherně lidští, že je budete milovat bez ohledu na co, co komu provedli. Rottová nepoučuje, ale „pouze“ s obrovskou chutí vypráví příběhy obyčejných lidí. Zvlášť sympatické je, že v jejích povídkách dominují ženy, a to i ženy staršího data narození. Je úžasné sledovat, že i sedmdesátníci a osmdesátníci mají stejné touhy a vášně jako jejich vnuci.
I když v příbězích vystupují lumpové, drobní zlodějíčci nebo sňatkoví podvodníci, většina je o vztazích mezi muži a ženami. Nejlepší jsou povídky, které se zabývají věčnými tématy lásky a nenávisti. Téma je shakespearovské, provedení příjemně české. Rottová ke svým postavám přistupuje s nadhledem a mírnou ironií. Bere je takové, jací jsou, a nedělá z nich za každou cenu hrdiny. Povídka „Salon starších dam“ se z větší části odehrává v minulosti, v dobách komunismu. Rottová vás nezahrne nesrozumitelnými reáliemi, a pokud je zde něco, co by dnešní náctiletí nemuseli pochopit, krátce a čtivě to ozřejmí. Všechny ostatní povídky jsou současné.
Kvalita povídek je vyrovnaná, přesto si troufnu tvrdit, že nejzdařilejší je „Případ markýzy“. Povídka má atraktivní a originální téma a při některých pasážích, v nichž se objevují věci mezi nebem a zemí, vám bude běhat mráz po zádech. Závěr povídky je skvělý a hodně překvapivý. Celkově je povídka temná, tajemná a takřka thrillerová.
„Konec milovníka žen“ je kniha, která potěší všechny čtenáře dobrých detektivek. Povídky jsou napínavé, mají jiskru a vy si v nich můžete vyzkoušet svou schopnost dedukce.
Recenze
Novinku vydala brněnská Moba, která už autorce Inně Rottové vydala řadu románů a povídek. „Konec milovníka žen“ vyšel v zelené edici Původní česká detektivka a vy se v něm setkáte s hrdiny, které můžete znát z románů Rottové. Povídek je celkem devět. V prvních šesti je hlavní hrdinkou kapitánka kriminálky Sabina Hronová. V posledních třech povídkách exceluje Jana Brodská, tchyně majitele detektivní agentury. Obě dámy se spolu setkávají v povídce „Podezřelý badatel“. V té si Sabina Hronová najme agenturu Petra Brodského, aby jí pomohl s vyšetřováním případu, který se jí osobně dotýká.
Která z hrdinek vám bude sympatičtější, záleží pouze na vašem vkusu. Sabina v prvních povídkách je mladá žena vracející se z mateřské dovolené do práce. Jana je postarší dáma, která si dny důchodu zpestřuje příležitostnou prací v detektivní agentuře. Ač to bude znít paradoxně, přijde mi, že větší šmrnc má právě Jana. Možná to bude i tím, že její povídky Rottová vypráví v první osobě, kdežto pro kapitánku Sabinu si nechala er-formu. Postava důchodkyně Jany působí živěji i díky tomu, že se o ní dozvíte víc informací. Díky ich – formě si Jana může dovolit v duchu komentovat situaci a nemusí brát na nikoho ohledy.
Právě tohle je největší autorčinou devizou. U jejích postav a postaviček máte pocit, že je důvěrně znáte. Všichni jsou tak nádherně lidští, že je budete milovat bez ohledu na co, co komu provedli. Rottová nepoučuje, ale „pouze“ s obrovskou chutí vypráví příběhy obyčejných lidí. Zvlášť sympatické je, že v jejích povídkách dominují ženy, a to i ženy staršího data narození. Je úžasné sledovat, že i sedmdesátníci a osmdesátníci mají stejné touhy a vášně jako jejich vnuci.
I když v příbězích vystupují lumpové, drobní zlodějíčci nebo sňatkoví podvodníci, většina je o vztazích mezi muži a ženami. Nejlepší jsou povídky, které se zabývají věčnými tématy lásky a nenávisti. Téma je shakespearovské, provedení příjemně české. Rottová ke svým postavám přistupuje s nadhledem a mírnou ironií. Bere je takové, jací jsou, a nedělá z nich za každou cenu hrdiny. Povídka „Salon starších dam“ se z větší části odehrává v minulosti, v dobách komunismu. Rottová vás nezahrne nesrozumitelnými reáliemi, a pokud je zde něco, co by dnešní náctiletí nemuseli pochopit, krátce a čtivě to ozřejmí. Všechny ostatní povídky jsou současné.
Kvalita povídek je vyrovnaná, přesto si troufnu tvrdit, že nejzdařilejší je „Případ markýzy“. Povídka má atraktivní a originální téma a při některých pasážích, v nichž se objevují věci mezi nebem a zemí, vám bude běhat mráz po zádech. Závěr povídky je skvělý a hodně překvapivý. Celkově je povídka temná, tajemná a takřka thrillerová.
„Konec milovníka žen“ je kniha, která potěší všechny čtenáře dobrých detektivek. Povídky jsou napínavé, mají jiskru a vy si v nich můžete vyzkoušet svou schopnost dedukce.