Koncem padesátých let jezdíval Jan Werich na tzv. „besedy s pracujícími“ po klubech ROH, vysokoškolských posluchárnách či sanatoriích. Manažer orchestru Karla Vlacha, který se zároveň v Divadle ABC staral o propagaci, Jan Borovička pořizoval z besed zvukové záznamy. Nahrávky se pak staly u Borovičků rodinným pokladem a tvořily podstatnou část prvního vydání tohoto titulu vydavatelstvím Lotos pod názvy Jan Werich Forbíny vzpomínek I. (2002) a Jan Werich Forbíny vzpomínek II. (2003). Jan Werich rád odpovídal na dotazy z obecenstva a činil tak naprosto svobodně a otevřeně, bez jakékoliv autocenzury. Jeho nebojácnost byla udivující a opojná. Jan Borovička nastavil fixní mikrofon samozřejmě na vypravěče, proto je otázky špatně slyšet. V prvním vydání četli dotazy veřejnosti Stella Zázvorková a Jiří Melíšek. Pro naše vydání jsme se rozhodli oslovit syna autora původních záznamů Jiřího Borovičku, aby dotazy přetlumočil on. Díky němu se nahrávky zachovaly a byly již po druhé zveřejněny, navíc dostaly v jeho interpretaci autentickou civilní podobu a přiblížily se více Werichovu pojetí dialogu. František Cinger v doprovodném textu zdůrazňuje: „Je mnoho důvodů k tomu, aby se člověk zaposlouchal do více než půlstoletí starých hovorů. On často není nejdůležitější čas, od toho kterého okamžiku uplynulý, jako spíš pravdivost či moudrost myšlenky, zkušenosti, kdy vyslovená.“ Další důkaz geniality tvůrce, herce, komika a skvělého člověka, který svým humorem, jasnozřivostí, odvážnými a svobodnými názory předběhl čas. schovat popis