Jeden z nich hory miluje a ten druhý… si bude muset zvyknout. 
Erik je jedním z nejlepších snowboardistů světa. Ale taky tajnůstkářský kluk, který má rád ticho a pletené svetry. Když se jeho táta rozhodne sestěhovat se svou novou ženou, Erika ani nenapadne, že by se pro něj mohlo něco změnit. Jenže pak mu do života vtrhne nevlastní bratr, který je nejspíš jeho úplným opakem! 
Kasper dává přednost ruchu města a ticho ho děsí. Snad i právě proto si tolik zamiloval hudbu. Pokud zrovna nehraje na klavír, věčně něco poslouchá. Oproti Erikovi je to uragán, který si barví vlasy, mluví prakticky o čemkoli a především dost hlasitě vyjadřuje emoce. 
Dva kluci ve velkém domě uprostřed ničeho. Dva rozdílné světy. Co když jeden ve druhém najdou mnohem víc, než by čekali…? 
–––
Byl to prostě kluk, co se mi vryl pod kůži. Milovala jsem ty jeho nekonečné monology, poslouchání písní a chuť žít. Kasper byl totiž vždycky ten, kdo se nebál být sám sebou. I když to znamenalo, že ho někdo nebude mít zrovna v lásce.— Klára Pospíšilová o psaní postavy Kaspera 
Samozřejmě mě chvíli lákalo napsat arogantního kluka, který si je sám sebou naprosto jistý a bude Kasperově energii sebevědomě čelit. Ale napsat kluka, který je snowboardová hvězda, který je úspěšný a moc hezký, a k tomu extrémně stydlivý — to je snad ještě víc sexy, ne?— Eva Pospíšilová o psaní postavy Erika 
Při čtení Nocturna pro Erika budete mít pocit, jako kdybyste se ocitli zavření v domě uprostřed hor spolu s oběma hlavními hrdiny. Venku za okny zuří sněhová bouře, nemáte kam utéct a jste to vy, kdo stojí mezi klidným a uzavřeným Erikem a neřízenou střelou Kasperem a střídavě je oba chcete obejmout nebo s nimi zatřást. Tak si všichni vytáhněte pletené svetry, uvařte si čaj, tohle musíte číst.— Kateřina Šardická, redaktorka