Arnošt Lustig je pověstný svým puntičkářstvím a touhou po dokonalosti. Když dopsal povídky a seřadil je do knihy, případně dopsal román, několikrát ho ještě upravil a teprve pak jej poslal dále k vydání. Nicméně se stalo hned v několika případech, že i po vydání knihy četl příběhy znovu a zjistil, že mu ta podoba nevyhovuje a ještě je upravil. Tady je to podobné. Při čtení je třeba myslet na to, že síla této knihy je v psychologii postav a ve filozofických myšlenkách.
Dílo jménem Zasvěcení bylo ve své době jedinečnou knížkou, jenž - z mých vlastních zkušeností - člověka leccos naučí. Patří mezi mé nejoblíbenější knížky. Při čtení mě zaujal spisovatelův jazyk, který je trochu složitější než u průměrných knížek. Od knihy jako je Zasvěcení byste ale sotva čekali něco jiného. Zápletky a děj vůbec je v knize až na některé pasáže docela nudný, což by mohlo někomu způsobit s knihou potíže. V každém případě, knihu si určitě zkuste přečíst sami.
Recenze