Svět zdevastovala hrůzná epidemie a ti, kteří neměli to štěstí a přežili, byli přeměněni v krvechtivá stvoření noci. Až na Roberta Nevilla. Zdá se, že pouze on byl vůči nákaze imunní, jenže krutá ironie z něj učinila vyvržence. Ve dne zabíjí a v noci se schovává s nadějí na další den prázdného...
číst celé
Svět zdevastovala hrůzná epidemie a ti, kteří neměli to štěstí a přežili, byli přeměněni v krvechtivá stvoření noci. Až na Roberta Nevilla. Zdá se, že pouze on byl vůči nákaze imunní, jenže krutá ironie z něj učinila vyvržence. Ve dne zabíjí a v noci se schovává s nadějí na další den prázdného života. Je legendárním monstrem, které musí být zabito, protože se odlišuje od všech ostatních… Já, legenda je jedním z nejslavnějších upírských románů dvacátého století. Pravidelně se umísťuje mezi deseti nejlepšími díly v mnoha kritických studiích hororového žánru. V době vydání byl prezentován jako science fiction – poprvé vyšel v roce 1954, ale jeho děj se odehrává v budoucnosti roku 1976. Vliv románu na pozdější generaci hororových autorů je nepopiratelný, stejně jako vliv na tvůrce celé řady hororových snímků. Jde o dodnes čtivou, nestárnoucí klasiku, která u nás nevychází poprvé a jistě ani naposledy.
schovat popis
Recenze
První část knihy se věnuje povídce Já, legenda o životě Roberta Nevilla, který je nejspíše poslední žijící člověk a samotu utápí v chlastu. I přes to všechno to ještě nezabalil, neustále opravuje a vylepšuje svůj dům, zabíjí a poté i zkoumá upíry a snaží se přijít na to, proč se vše děje a co přesně může za to, co se stalo se světem. Vše je to sepsané ponuře a vzhledem k tomu, jak se děj celou dobu vyvíjí, rozhodně nikdo nemůže čekat dobrý konec.
Druhá část knihy se skládá z několika povídek, které v podstatě s povídkou Já, legenda nemají co dělat. Jsou jen od stejného autora. Tyhle povídky jsou taky temné a v podstatě skoro vždy skončí něčí smrtí.
Celkově mě však kniha zase tak nezaujala. První část knihy byla ještě celkem dobrá. Občas jsem se však přistihl, že jsem v některých pasážích chtěl mít knihu co nejrychleji za sebou. Druhá část mě občas bavila a občas ne. Bohužel mi většina povídek strach nenahnala a nevytvořila u mě ani nějaké velké napětí. Knihu budu tedy hodnotit maximálně 3,5/5
* knížka se v žádném případě nepodobá jejímu filmovém zpracování (např. pes, který ve filmu má podstatnou roli, je v knížce jen epizodní postavičkou);
* zajímavé je setkání s Ruth (se živou ženou, kteoru hlavní hridna potká v pustých ulicích New Yorku)
* myslím si, že autor (přestože byla knížka napsána v minulém století) používá dost moderní jazyk a je to zábava číst
Druhou polovinu knihy vyplňují povídky. Výrazně z nich vyčnívá "Nepříčetný dům", který s citem pro detail ukazuje proměnu jednoho člověka, ztrátu jeho snů, iluzí a tragické zhroucení. Za zmínku také stojí povídka "Kdo je na drátě", rovněž pracující s lidskou psychikou. V obou povídkách si čtenář sám podle svého názoru a nátury může zvolit, zda byly okolnosti příběhů důsledkem psychických problémů postav nebo zapracovalo nadpřirozeno. V povídce "Oběť" poznáme klasický předobraz filmových hororů o panence Chucky. Příjemně ponurá, temná atmosféra, očekávání příchodu něčeho zlého - to jsou klady povídky "Bílé hedvábné šaty". Zbývající dílka se dle mého názoru nevyhoupla z průměru. Druhou polovinu knihu bych tedy hodnotila maximálně na 70%.